reklama

V Livignu došly zásoby sněhu, takže lyže asi budou zbytečné, směje se Havlíčková

Barbora Havlíčková Barbora Havlíčková autor: Czech-Ski/Bóša
Devatenáctiletá Barbora Havlíčková patří mezi největší naděje českého běžeckého lyžování. Na loňských zimních olympijských hrách byla nejmladší členkou české výpravy a ještě letos bude patřit mezi největší opory juniorského týmu. "Mým velkým letošním přáním je zařadit se na mistrovství světa do elitní společnosti,“ netajila v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

V neděli odlétáte do Argentiny na mistrovství světa v běhu do vrchu. Jak se vám podařilo získat účast v této soutěži?

Když se v březnu rozloučím s lyžemi, tak s běháním i bez nich nepřestávám. A protože jsem v létě ve Švýcarsku na juniorském mistrovství Evropy v běhu do vrchu získala zlatou medaili, tak se mi otevřely dveře i na světový šampionát. Tak dobře jako v Zermattu jsem ještě nikdy neběžela a vítězství bylo pro mě obrovským překvapením. Být potom na stupních vítězů v těsné blízkosti české vlajky a poslouchat na moji počest státní hymnu byl pro mě zážitek na celý život.

Lze tedy říci, že úspěšně kombinujete lyžování s atletikou?

Lyže jsou prioritou, ale v českých podmínkách je mohu využívat jen od prosince do března. A já chci běhat i v dalších měsících, třeba bez nich, i když je to vinou nárazů na tvrdé půdě pro mě náročnější. A pak - vyčistím si hlavu.

Po návratu z Jižní Ameriky vás čeká soustředění v italském Livignu. Tam už byste měla mít na nohou lyže?

To se ještě uvidí. Byla jsem tam začátkem září a tehdy tam měli dost velké zásoby zmrzlého sněhu, který však už téměř všechen využili a teď čekají, až jim napadne čerstvý. Takže lyže třeba vůbec nebudeme potřebovat.

Bylo ve vaší přípravě na sezonu, v porovnání s loňskou, něco nového?

Soumrak lyžování v Česku. Sněhu ubývá a děla klimatickou změnu nezastaví Soumrak lyžování v Česku. Sněhu ubývá a děla klimatickou změnu nezastaví Čtěte zde

Dvě důležité změny. Především po řadě různých zranění a nemocí jsem zdravotně v pořádku a do nové sezony vstupuji s velkou chutí. Do svého programu jsem zařadila víc odpočinku a pozorněji poslouchám své tělo. V tom jsem udělala velký pokrok. A pak je to změna trenéra, kterým se po Martinu Koukalovi stal můj táta.

Jak vám vyhovuje spojení táta a trenér?

Jsem velice spokojena, a to nejen proto, že můj předchozí kouč je z Liberce a já ze Šumavy, takže tato dost velká vzdálenost mezi námi nebyla hlavně z časového hlediska optimální. S tátou si rozumíme, dobře ví, co mně vyhovuje, na co stačím. Nemohu si na nic stěžovat, je to super. Jen když jsme spolu už delší dobu, tak si každý uděláme na několik dní svůj vlastní program.

Ten váš pro letošní sezonu je už jasný?

Bude to řada různých závodů s prvním vrcholem 18. a 19. ledna příštího roku Světový pohár v Novém Městě na Moravě. Po čtyřech letech to bude zase velká domácí lyžařská událost, na kterou se moc těším. Trať i celkové prostředí je tam vždy vynikající, včetně báječné divácké atmosféry. Přijedou moji rodinní příslušníci, spousta kamarádů a známých. V tom bude tento závod pro mě výjimečný, protože třeba do Spojených států za mnou v tomto počtu přijet samozřejmě nemohou.

A čím pro vás bude juniorské mistrovství světa v německém Oberwiesenthalu?

Poslední možností mít radost z pěkného umístění. Je výhoda, že se uskuteční na hranici s Českou republikou, tedy téměř ve stejných klimatických podmínkách. Bude se konat až v březnu, takže snad v té době už nebudou tak hrozné mrazy, jako naposled ve finském Lahti. Líbí se mi tam i trať, je hodně členitá a dost zvláštní je i stadion, který je postaven do kopce. Kdyby se mi tam podařilo doběhnout pro některý z cenných kovů, bylo by to splnění mého snu.

Koruna Himálaje za půl roku? Egoturismus a devalvace, říkají česká horolezecká esa Koruna Himálaje za půl roku? Egoturismus a devalvace, říkají česká horolezecká esa Prohlédněte zde
reklama