reklama

Zlaté medaile skládá do zlatého kufru. Je to mazec, co se mi povedlo, říká Sáblíková

Dvacetkrát zlatá Sáblíková. Dvacetkrát zlatá Sáblíková. Foto: SportInvest
Jedna medaile ze zlaté dvacítky je pro Sáblíkovou speciální. "Ta ze Salt Lake City zůstane navždy první v mém životě," popisuje rychlobruslařka.

Byl březen roku 2007 a devatenáctiletá rychlobruslařská naděje Martina Sáblíková v Salt Lake City získala své první dva tituly mistryně světa. Dnes, po 12 letech, je ze Sáblíkové legenda, dvacetinásobná světová šampionka, která na speciální focení všechny své zlaté medaile musela poskládat do kufru.

Rychlejší než Bolt. Sáblíková díky rekordům dorovnala krále Oleho a bratry Pospíšily Rychlejší než Bolt. Sáblíková díky rekordům dorovnala krále Oleho a bratry Pospíšily Prohlédněte zde

 "Když jsem medaile před focením dávala dohromady, seděla jsem doma obklopená všemi těmi plackami a říkala si: To snad není možné. Opravdu jsou všechny moje? Probírala jsem se medailemi asi 15 minut, protože jsem je měla smíchané dohromady i se stříbrnými a bronzovými," popisuje Sáblíková. "Když jsem všechny ty medaile měla na jednom místě, úplně mě to uchvátilo. Nikdy jsem je takhle pohromadě neviděla. Ani jsem je nikdy nepočítala."

Dvacet zlatých krabiček naskládala do rovněž zlatého kufru. Zbytek zůstal doma v dalším kufru. Celkem během kariéry česká závodnice posbírala 44 medailí z velkých akcí.

 "Tolik? To je neuvěřitelné," vyhrkla až překvapeně. "Vážím si všech stejně. Třeba stříbro z letošního mistrovství Evropy pro mě mělo obrovský význam. Za každou medailí se skrývá velký boj. Člověk nemůže pořád jenom vyhrávat. Cením si každé medaile a je mi jedno, jakou má barvu. Zároveň je nutné zmínit, že nestačí se jen postavit na start a jet. Někdo musí naplánovat trénink tak, aby forma přišla v pravý čas a já byla připravená. Za to patří velký dík Petrovi (Novákovi), smekám před ním."

Jedna medaile ze zlaté dvacítky je pro Sáblíkovou ale přeci jen něčím speciální. "Každá má svůj příběh, před každým závodem jsem měla nové soupeřky, nové výzvy, nerada vyzdvihuju jednu medaili, ale ta ze Salt Lake City zůstane navždy první v mém životě. Jak bylo neuvěřitelné, co se mi povedlo letos v Inzellu, tak tenkrát bylo neuvěřitelné, že se to vůbec povedlo," vzpomíná Sáblíková.

V únoru v Inzellu ovládla tratě na tři a pět kilometrů, následně přidala i titul z víceboje v Calgary. "Pořád se nemůžu vzpamatovat z toho, co se mi v Inzellu povedlo. Nemyslela jsem si, že se ještě někdy dočkám triumfů na obou dlouhých tratích," vrací se Sáblíková k šampionátu v Německu.

"Medaile jsem dala k těm ostatním a uvědomila si, kolik dřiny za nimi je, jak dlouho už se rychlobruslení věnuju. K tomu jsem si přidala i olympijské medaile, to je mazec! Mám tolik vzpomínek… Bylo to silné, protože tyhle pocity jsou úplně jiné, než když je člověk v emocích po závodě. Dostalo mě to. Moje první myšlenka byla, že tohle přece nemůžu být já, že ty medaile nejsou moje. Já nemůžu být ta, která získala 44 medailí na velkých akcích. V hlavě mi běželo pořád dokola: tohle se nestalo, to se mi musí zdát."

Připomeňte si všechny historické triumfy Martiny Sáblíkové.

reklama