reklama

Žokej poslechl doktory. Půl roku nepadat, to nejde

Žokejcimra - nová rubrika ze zákulisí dostihového sportu každý týden na Aktuálně.cz Žokejcimra - nová rubrika ze zákulisí dostihového sportu každý týden na Aktuálně.cz autor: Aktuálně.cz
Myšlenky jezdce spoutaného na dva měsíce sádrovým krunýřem? Co nejdřív zase jezdit

Josef Bartoš sedí u počítače ve svém bytě na samotě Mlýnce na Karlovarsku a pouští si videa ze zahraničních dostihů. V nejbližší době toho o moc víc nezvládne.

Dvojnásobný vítěz Velké pardubické je teprve několik dní zpět z plzeňské nemocnice, kde mu operovali krční obratel. "Teď mě čekají dva měsíce v sádrovém krunýři a nicnedělání," říká jezdecká jednička ve stáji Josefa Váni.

Jednatřicetiletý Bartoš platí v překážkových dostizích za možná největší jezdecký talent posledních dvaceti let, ale také za obrovského smolaře.

Když si na velikonoční pondělí hnědák Norino v dostihu na závodišti Kolesa u Kladrub přišlápl podkovu a Bartoš letěl přes hlavu ze sedla, odnesl to druhý krční obratel. Bohužel jen pár měsíců poté, co žokej prodělal stejné zranění na zimních dostizích v Římě, a celkově už potřetí za poslední dva roky.

Čtěte také

"Doktoři mě strašili, abych za chvíli neležel na posteli a nepil z brčka," usmívá se Bartoš, ale před dvěma týdny mu do smíchu vůbec nebylo.

Dosud léčil problémy s krčními obratli konzervativně. Čekal, až všechno v pořádku sroste, ale co nejdřív se vracel do sedla. Ve Váňově stáji, která je v Česku největší a momentálně má registrovaných 56 koní v tréninku, to ani jinak nejde.

Velká pardubická Josef Bartoš se svým zaměstnavatelem Josefem Váňou Foto: Ludvík Hradilek

Žijící legenda připravuje koně do dostihů prakticky po celý rok. V zimě, kdy je na domácích závodištích přestávka, pravidelně závodí v Itálii a Francii. Váňa je navíc nejtvrdším sportovcem v Česku, ani vážná zranění ho nezastaví a to pochopitelně ve své stáji předává dál.

Spadnout? Nejdřív za půl roku

Bartoš ale tentokrát neměl na vybranou.

"Druhý a třetí obratel se musely sešroubovat, jinak by to další pád nevydrželo. Bez operace by asi nebyla šance jezdit dostihy. Nemohl bych spadnout aspoň půl roku a to je naprosto nereálné," vysvětluje Bartoš, a třebaže mluví uvolněně, v jeho hlase na okamžik zazní obava.

Možnost, že by nemohl jezdit dostihy, si totiž ani na chvíli nepřipustil. Ani při své obrovské smůle, kdy v posledních třech sezónách pokaždé musel na tři měsíce kvůli těžkým zraněním ježdění vysadit a nemohl se poprat o vítězství v šampionátu jezdců.

"Nechci přemýšlet o tom, co by mohlo být po kariéře. Moc si zatím nedovedu představit, že bych nemohl jezdit, tyhle myšlenky nemám," odmítá otázky na téma strach v dostihu.

Nejhorší čas na zranění

Kdysi začínal jako jedno ze zázračných dětí českých dostihů. Syn známého trenéra a překážkového jezdce vyhrával už v dětství dostihy poníků a hned jak to šlo, posadil se na plnokrevníky.

Už na začátku kariéry Bartoš vystřídal několik špičkových stájí a mnohé pečlivě odkoukal od zahraničních vzorů. Dokud mu to dovolila váha, jezdil intenzivně i rovinové dostihy a vypiloval si tak jezdecký styl, který dodnes obdivují diváci doma i v zahraničí.

Když koně zatočí do cílové roviny, Bartoš v sobě nezapře vítěze Jarní ceny klisen a dalších prestižních dostihů v Chuchli. I ve finiši překážkového dostihu dokáže svého koně efektivně vyjet a dostat z něj to nejlepší. To často tvoří onu klíčovou drobnost, která rozhoduje o vítězství.

I proto je Bartoš žádaný i v tvrdé zahraniční konkurenci.

Pád v Kolesech přišel pro jezdcovu psychiku v nejméně vhodnou dobu. Sezona v Česku se rozjíždí a od května naplno začne také v Pardubicích.

"Když člověk jezdí celou sezonu a pak je třeba dva měsíce zraněný, tak to není taková hrůza, na chvíli si odpočine. Ale když spadnete koncem roku, proděláte rekonvalescenci a hned po návratu je zase konec, to se opravdu zdá nekonečné…" lituje.

Zase na Sixteen

Jediná terapie, které se nabízí, je jezdit na dostihy jako divák a pomáhat své stáji aspoň z povzdálí. "Těším se, až začnu zase řídit auto a budu moci jet třeba s koňmi do Itálie…" plánuje a chmury ze zranění jsou aspoň na chvíli pryč.

Velká Pardubická 2011 Sixteen a Josef Bartoš překonávají Taxis, 2011 Foto: Reuters

Ke slovu se totiž dostává Bartoš - dostihový srdcař. Muž, který žije koňmi i mimo pracovní dobu a který si leckdy vybere partnera do dostihu i podle jiných kritérií, než pouhé šance na vítězství.

V minulosti to opakovaně předvedl ve Velké pardubické s veteránem Decent Fellowem a v posledních letech s bílou klisnou Sixteen. Bartoš byl v jejím sedle nejen při slavném druhém vítězství, ale třeba i loni, kde jim většina expertů nevěřila a nakonec překvapili těsným druhým místem.

Klisna zůstává nadále v tréninku a její partnerství s Bartošem má pokračovat.

"Měl bych stihnout třetí kvalifikaci, začali bychom tedy se Sixteen v srpnu. Už jsme se bavili s jejím majitelem Jaroslavem Boučkem, který mi dokonce přes léčitelku dohodil nějaké vitamíny a doplňky na kosti a klouby," směje se.

Váňův osmý triumf obrazem. Tiumen zvládl i drsnou situaci na Taxisu Váňův osmý triumf obrazem. Tiumen zvládl i drsnou situaci na Taxisu Prohlédněte zde

Prázdná lavička náhradníků

Ačkoli v posledních letech laboroval se zraněními pomalu tak často jako fotbalista Tomáš Rosický, role uvadající zraněné hvězdy Bartošovi hned tak nehrozí.

Betpak Dala vítězí v Chuchli FOTO TÝDNE Chuchle v neděli viděla předběžného favorita derby. Ryzák Betpak Dala vyhrál dostih tříletých. Foto: Šárka Votavová

Ve svých jednatřiceti letech se zdá být stejně dravý jako když začínal a dostihoví odborníci mu předpovídají, že jeho vrchol teprve přijde.

Na rozdíl od fotbalu se navíc v českých překážkových dostizích nezdá, že by na zaváhání stabilního člena základní sestavy čekal zástup dravých mladíků na lavičce.

"Jezdců je málo, to je smutný fakt. Jak z toho ven, nevím," říká Bartoš.

Jeho zaměstnavatel Josef Váňa musel zranění své jedničky řešit rázně a netradičně. Přemluvil k dočasnému návratu z italského angažmá syna Josefa juniora.

reklama