Praha - 101. ročník Tour de France je za námi. Zbývá už jen slavnostní dojezd do Paříže. Dresy byly rozdány a ten nejprestižnější z nich, maillot jaune, získal suverénním způsobem Ital Vincenzo Nibali, který závod ovládl s ohromujícím náskokem 7:52 na druhého Pérauda. Froome, pro srovnání, loňskou Tour vyhrál s náskokem minut a 20 sekund. 

Nibali se nesmazatelně zapsal do cyklistické historie, stal se totiž teprve šestým závodníkem historie, kterému se podařilo zvítězit ve všech třech Grand Tours. To se nepovedlo ani hvězdám, jako byli Indurain či Armstrong.

Jak se zrodil šampion, který o sobě prohlašuje, že v tréninku není příliš metodický, neanalyzuje svá tréninková data a, když se necítí nejlépe, prostě trénuje méně?

Na podzim oslaví třicáté narozeniny

Vincenzo Nibali se narodil 14. listopadu roku 1984 v Messině na Sicílii, na podzim tedy oslaví třicáté narozeniny. Již v počínající pubertě se však rozhodl kvůli cyklistické kariéře přestěhovat do Toskánska.

Jeho profesionální kariéra začala po dvou světových časovkářských medailích v mládežnických kategoriích v italském týmu Fassa Bortolo, kde se v sezoně 2005 potkal například s Fabianem Cancellarou či Alessandrem Petacchim.

Rok na to už jezdil v té době jednadvacetiletý Ital v zelenkavých dresech týmu Liquigas proslulém „čichem“ na mladé talentované jezdce. V Liquigasu startoval svou kariéru ve velké cyklistice ve stejné době i o rok a půl mladší Roman Kreuziger.

Nibali je sice znamenitým klasikářem a v mládežnickém věku sbíral úspěchy i v boji proti chronometru, největší slávu mu však přinesly velké etapové závody. Letošní Tour byla jeho 12. třítýdenním závodem, nejhorším celkovým umístěním, kterého při svých 12 startech dosáhl, bylo 20. místo, získal 9 umístění v TOP10, z toho 7 pódiových.

Vítězná Vuelta 2010

V roce 2010, kdy již měl za sebou čtyři Grand Tour a jedno 6. místo na „Staré dámě“, se poprvé postavil na pódium Giro d´Italia. O startu na italské tour se přitom dozvěděl až na poslední chvíli, kdy ze sestavy vypadl Franco Pellizotti.

Přesto Nibali udržel třetí příčku před krajanem a v současnosti týmovým spolujezdcem Scarponim a pomohl Bassovi k triumfu. Porazil tehdy i nakonec šestého Vinokurova, současného šéfa Astany.

Na konci léta téhož roku se pak Nibali vydal na španělskou Vueltu s Kreuzigerem v pozici dvorního gregaria. Sicilián tehdy s tradičně vyceněnými zuby (proto přezdívka „Žralok“) při výšlapu do Bola del Mundo, extrémního stoupání končícího panelovou cestou, uhájil červený dres proti druhému Mosquerovi a mohl slavit svůj první triumf na závodě Grand Tour.

V letech 2011 a 2012 si Nibali připsal další pódiová umístění v závodech „trojkoruny“. Na Giru dojel za Contadorem a Scarponim, ale po diskvalifikaci prvního jmenovaného si připsal druhou pozici. Na předloňské Tour byl pak jediným jezdcem, jež byl schopný aspoň nepatrně potrápit dvojici Wiggins-Froome a dokončil třetí. Stal se tak teprve čtrnáctým jezdcem v historii, jež stanul na pódiu ve všech třech Grand Tour.

Přestup do Astany

Na podzim roku 2012 dal vale rodné Itálii i týmu, který jej „vypiplal“, přestěhoval se do švýcarského Lugana a podepsal lukrativní smlouvu s kazašskou Astanou. A hned první rok v tyrkysovém dresu se Nibalimu vydařil. Nejprve ovládl Tirreno a stal se tak jediným jezdcem, který v první části sezony porazil Chrise Frooma. V květnu pak suverénně ovládl i Giro o 4 a tři čtvrtě minuty, navíc si připsal dvě vítězné etapy.

„Počasí udělalo závod těžší. Upřímně ale věřím, že i kdyby nebyly některé výjezdy vynechány, výsledek by byl stejný. Cítil jsem, že mám před ostatními náskok,“ prohlásil Nibali sebevědomě po svém prvním triumfu v růžovém závodě, který, jako by měl být předzvěstí pro letošní Tour de France.

Na srpnovou Vueltu Nibali nedorazil zrovna v nejlepší formě. Jak sám přiznal, po vítězném Giru si v tréninku „orazil“ více, než bylo zdrávo, navíc musel absolvovat několik cest do Kazachstánu, aby se představil sponzorům. Nakonec jej porazil pouze americký čtyřicátník Horner a Nibali prokázal, že je bojovník a velký závodník.

Letošní sezona bez výraznějších úspěchů

Rok 2014 z pohledu Nibaliho výsledků až do července neprobíhal zrovna podle představ týmového vedení. Ital sice od zimy tvrdil, že vše směřuje k Tour a podle toho také vybírá pro něj neobvyklé závody. Šéf Astany Vinokurov však již ztrácel trpělivost a posílal své hlavní hvězdě přes média vzkazy o tom, že by měl přidat.

Ani na Dauphiné, tradiční generálce na červencové etapy, „Žralok“ zrovna nezářil. Dojel sice sedmý, ale Froomovi s Contadorem nestačil v kopcích. Přesto stále tvrdil, že je vše v nejlepším pořádku: „Nemám strach. Před dvěma lety jsem jel na Dauphiné pomalu a zlehka, na pódium jsem ztratil devět minut a na Tour jsem byl třetí.“

Po závodě odjel na soustředění do Dolomit a po jeho skončení poprvé v kariéře ovládl italský silniční šampionát, který se stal první vlaštovkou jeho červencové formy.

Vládce Tour

Tour dala Nibalimu za pravdu. Formu vyladil naprosto skvěle, ovládl hned druhou etapu Tour a oblékl se do žlutého trikotu, který pak půjčil jen na jeden jediný den Gallopinovi. Základní kámen k triumfu položil v etapě páté, tu jednak nedojel hlavní favorit Froome, ale Nibali hlavně za pomoci skvěle pracujícího týmu zasadil obrovskou ránu Contadorovi, na kterého najel více než 2 a půl minuty.

Když pak v desáté etapě odstoupil i Contador, bylo, dá se říct, o vítězi rozhodnuto. Nibali navíc svůj náskok navyšoval ve Vogézách, Alpách i Pyrenejích a v každém z těchto pohoří si připsal jedno etapové vítězství.

Jeho výkony až braly dech a daly vzpomenout na éru nejslavnějšího cyklisty historie „Kanibala“ Eddyho Merckxe.