Praha - Zatímco profesionální sport se v boji proti dopingu zaměřuje zejména na podpůrné prostředky, které zvyšují výkonnost, ve sportu handicapovaných existuje další cesta, jak obejít fair play.
Někteří sportovci totiž zápolí v jiných kategoriích, než do kterých patří: méně handicapovaný závodník tak soupeří s více postiženým a získává výhodu. Problém takzvané klasifikace aktuálně řeší v Anglii, kde na něj upozornila BBC.
"Klasifikace je duší paralympijského sportu. Ale byl jsem svědkem znepokojivých postupů a přístupů a to mě motivovalo psát," tvrdí bývalý výkonný ředitel Britské federace basketbalu na vozíku Charlie Bethel, který se obrátil na poslance. Když si stěžoval u odpovědného úřadu, odbyli ho, že o klasifikaci nic neví a podvádění se týká úplně všech.
Ozvali se i další. Podle Michaela Breena, otce handicapované světové šampionky ve skoku dalekém Olivie Breenové, závodila ve špatné kategorii sprinterka a paralympijská vítězka Sophie Hahnová. Odkazoval na svůj rozhovor s hlavní trenérkou britské paraatletiky Paulou Dunnovou.
Ani on se stížností nepochodil. Je to nespokojený otec, reagoval mluvčí Mezinárodního paralympijského výboru Craig Spence a obvinil Breena z šikany. Výbor navíc považuje parlamentní slyšení za zaujaté.
"Jsem překvapený z toho, co Spence prohlásil. Mezinárodní paralympijský výbor by měl být v tomto směru neutrální," řekl Breen. Jedenáctinásobná paralympijská vítězka a poslankyně sněmovny lordů Tanni Greyová-Thompsonová nazvala problémy s klasifikací něčím mezi šikanou a dohledem. Podle ní musí paraatleti o podvodech mlčet, jinak jim hrozí vyloučení.
Jak funguje klasifikace
"Podle mého názoru se s postupující profesionalizací paralympijského sportu budeme setkávat s větším tlakem na klasifikace a klasifikátory ze strany některých zemí, kde dobře oklasifikovaný sportovec má zajištěno financování na několik let nejen pro sebe, ale také pro část svého realizačního týmu," říká Roman Suda, jeden z českých mezinárodních klasifikátorů, jenž od roku 2016 vede klasifikace pro paralukostřelbu a je také mezinárodním klasifikátorem curlingu vozíčkářů.
A popisuje, jak klasifikace obecně funguje. "Je to vstupní brána do sportu pro lidí s handicapem, a tím pádem i do paralympijského sportu. Klasifikátoři musejí mít vzdělání v oboru fyzioterapie nebo jsou to lékaři s atestací rehabilitace," přibližuje Suda.
K určení příslušné kategorie sportovce zjistí jeho schopnosti. "Jde především o svalové a koordinační testy i test rozsahu pohybu," popisuje. Každý sport má samozřejmě specifika, nicméně všechny se řídí tzv. klasifikačním kodexem Mezinárodního paralympijského výboru.
Manipulace spíš nezáměrné
Ovšem sportovec nemusí při testování dostatečně prokazovat schopnosti, které jeho handicap dovoluje. Ať už záměrně nebo ne. Proto musí každý závodník předem odevzdat lékařské zprávy a znění diagnózy.
"Podepisuje také prohlášení, že bude plně spolupracovat při vyšetření. Pokud tedy klasifikátor vyhodnotí, že sportovec nedemonstruje své schopnosti v plné míře, může klasifikaci přerušit a ukončit," pokračuje Suda.
Řádně otestovaný sportovec splňující podmínky dostane jeden ze statusů PCS a RFD. V případě, že jeho handicap není dostatečný pro daný sport, obdrží status NE a soutěžit nemůže. PCS znamená, že není pochyb o umístění do určitě kategorie.
"Sportovec s dočasnou RFD klasifikací musí v daném termínu podstoupit další. To se děje u těch, jejichž postižení je na spodní hranici zařaditelnosti nebo se jejich zdravotní stav může lepšit," dodává Suda. Pokud se později na sportovišti objeví pochyby, je možno podat protest a sportovec projde kontrolou znovu.
Podle Sudy sportovec při kontrole nespolupracuje spíš nezáměrně. "Někteří v tu chvíli začnou být více ‚paralyzováni‘. Tohle si zkušený klasifikační tým musí ohlídat a upozornit je na riziko přerušení klasifikace," vysvětluje.
"Zažil jsem však i případy, kdy se handicapovaný snažil své tělesné možnosti prezentovat záměrně zkresleně. Pokud ho usvědčí, může pro něj paralympijský sport i skončit," uzavírá Suda.
