Co všechno vám přinesl rok 2019?
V cyklistice mi to docela jezdilo. Dvakrát jsem byl v top desítce v závodě Světového poháru. V Evropských pohárech jsem si v některých závodech též vylepšil umístění. V osobním životě jsem si v závislosti na některých událostech přenastavil některé priority. Vlezl jsem do ringu před vyprodanou Lucernou, řídil jsem letadlo… Co dodat?
Který sport jste ještě nezkusil a chtěl byste ho vyzkoušet?
Až jednou třeba nebudu vrcholově sportovat, tak bych chtěl zkusit létání. Nedávno jsem si na to mohl sáhnout. Vozíčkář v Česku už může létat i s ultralightem, což je asi nejvyšší meta, které můžete jako handicapovaný dosáhnout. Nechci být vyloženě pilotem, jen bych to chtěl vyzkoušet.
To byste byl průkopníkem mezi vozíčkáři.
Asi bych nebyl úplně první, protože to už docela frčí, ale určitě bych byl jeden z prvních. Těch věcí, které bych si chtěl v životě ještě vyzkoušet je mnoho. Tohle je jedna, která mě momentálně chytla. Ještě dělám box, což mě taky baví. Možná bych si ještě někdy rád zkusil zápas, ale už je mi přes padesát a mám hodně za sebou a nevím, kolik před sebou.
Jak jste se dostal k paraboxu?
Parabox jsem začal dělat jako doplňkový sport k mé zimní přípravě. Záměr byl zlepšit si výbušnost a rychlost pro spurty a neustálé změny tempa. V mé kategorii MH 3, která je v paracyklistice vůbec nejpočetnější, jezdíme v silničním závodě většinou ve větších skupinách, kde neustále někdo nastupuje a je potřeba na to reagovat. S paraboxery takto trénuji vlastně od začátku, co přišel tento sport do České republiky, což je nějakých pět let, možná i víc. Ono to docela letí.
Kolik jste od té doby nasbíral zkušeností?
Abych to upřesnil, tak bojové sporty mě baví a vždy jsem k nim měl blízko. Ale nikdy jsem neplánoval zápas nebo se v boxu nějak dál posouvat. Tedy zatím. Již v minulosti jsem měl nabídku na zápas, kterou jsem odmítl. Nyní to ale nějak vyplynulo, že bych to měl zkusit. Přišla Lucerna a to se nedalo odmítnout. Nyní mám tedy bilanci jeden zápas, jedna výhra. Byť s o dost slabším soupeřem. Podotýkám ale, že jsme do poslední chvíle nevěděli koho nám Poláci "přivezou". Jinak box představuje tvrdý a náročný sport, ale i vzájemný respekt a úctu mezi soupeři.
Jak do budoucna plánujete kombinovat cyklistiku a box?
Přestože je to stále náročnější, hlavně finančně, tak momentálně prioritou určitě zůstává cyklistika. Už jsem tomu věnoval docela hodně na to, abych to všechno hodil za hlavu kvůli jednomu vyhranému zápasu. Věnovat se několika věcem najednou, jsem si už zakázal před několika lety. Momentálně mám nabídku na odvetu v Polsku a byla zde nabídka na zápas se Zdeňkem Šafránkem.
Výzvy v boxu jsou hodně lákavé, ale nejde se souběžně připravovat na takřka dvě hodiny trvající závod, který je spíše silově vytrvalostní, a na druhé straně na něco tak rychlého a výbušného jako je box, kde se člověk vystřelí za tři dvouminutová kola. Bylo by to na úkor obou sportů. Pokud mám jít do zápasu, tak jedině připravený.
Vyhrál jste toho spoustu, co považujete za svůj největší sportovní úspěch?
Určitě titul mistra světa v benchpressu. Mým aktuálním úspěchem je osmé místo ve Světovém poháru mezi hanbikery, což se mnoha lidem nepovede. Nutno dodat, že je to nejnabitější paracyklistické kategorii (MH 3). V ženské kategorii to mají jednodušší, jich jezdí méně. V naší kategorii je třeba deset mistrů světa, jsou tam medailisté z paralympijských her… Do závodu nás nastoupí třeba padesát.
Kromě sportů také rybaříte. Je rybaření protipól vaší sportovní činnosti?
Samozřejmě je to pro mě odreagování. Vždycky se na to těším. Bydlím u Vltavy, a když tu vidím sedět rybáře, tak si říkám, že bych tam rád seděl s nimi. Ale sport přece jen nějaký čas zabere. Je to náročné fyzicky i časově. Cestování také bere mnoho sil. U vody člověk vypne. Někdy si vyjedu na rybník, ale to se mi povede tak jednou za léto. Těším se, až skončím a budu se tomu věnovat víc.
Co důležitého vás čeká v novém roce?
Připravuji se na mistrovství světa v handbiku. To je můj hlavní cíl v této sezoně.
