Proběhla příprava na šampionát podle vašich představ?

Byla kvalitní, jen chybělo víc mezinárodních střetnutí. Ne zrovna příjemně ji zpestřil výjezd do Skotska, kam s námi nedorazila naše zavazadla. Hráčky měly u sebe jen své příruční baťůžky a musely si nakoupit vše potřebné, aby měly vůbec v čem hrát. Kromě hokejek, ty jim půjčily Skotky. Byla to spíš příprava mentální než sportovní, ale tým to stmelilo. Po návratu domů některé hráčky čekaly na svoji ztracenou bagáž dva až tři týdny.

Pokud jde o pražské mistrovství, tak máte nějaké zkušenostmi se soupeři, které vás v základní skupině čekají?

Letos jsme v přípravě hráli už třikrát s Ukrajinou - dvakrát nerozhodně a jednou nás porazila. Nad Polskem jsme někdy před dvěma lety těsně zvítězili. Slovensko je trochu za námi. Velice důležitý bude hned první zápas s Ukrajinou, která je asi největším favoritem pražského šampionátu.

Zmínil jste se o olympijské kvalifikaci. Čím by pro vás byla?

V týmu sice máme tři hokejistky, které působí v zahraničí, konkrétně v USA, Německu a Belgii. Poznatky z mezinárodní scény však teprve sbírá dost mladých hráček, které pro zlepšení své výkonnosti potřebují čas, vyplněný právě zápasy se špičkovými celky. Postup by byl samozřejmě velkým úspěchem, na druhou stranu by s sebou ale přinesl taky určité komplikace. 

V čem především?

Zatím se ještě neví, kde se začátkem příštího roku kvalifikace uskuteční. Třeba to bude až na Novém Zélandu. Jisté už dnes je to, že se budeme muset připravovat v optimálních tepelných podmínkách a to nebude levná záležitost, což platí i na pobytové náklady samotného turnaje. Rozpočty většiny celků, které budou bojovat o letenky do Paříže, jsou úplně někde jinde než naše. Soupeři si mohou dovolit účast na různých turnajích či soustředění třeba v Africe, což se pak na výkonech a výsledcích musí projevit.

Lze i za této současné situace uvažovat o určitých olympijských šancích?

Třeba kapitánka Laciná tomu věří, já jsem však toho názoru, že by to byl zázrak. Asi dost podobný stříbrné senzaci z moskevské olympiády v roce 1980. Vždyť na cestě do Paříže by nás mohla čekat řada elitních týmů, třeba z Německa, Irska, Španělska, USA, Chile, Kanady a další. Proto v představách našeho vedení je vybudovat tým, který by se pokusil najít cestu na olympijské hry v roce 2028 do Los Angeles.

Jaká je současná finanční situace pozemního hokeje?

Nestěžujeme si, nejsme na tom vyloženě špatně. Muži, kteří musejí měřit své síly s dost větší konkurencí, jsou výsledkově, ale i ekonomicky za námi. My bychom potřebovali větší stálou podporu soukromých firem, neboť zatím se musíme spokojit často jen s jednorázovým příspěvkem. A pak bychom uvítali seriozní informace o předpokládaných finančních dotacích třeba na tři roky dopředu, abychom měli přehled, co všechno si v té době můžeme dovolit.

A co českému ženskému pozemnímu hokeji nejvíc chybí?

Zatím se celá naše činnost pohybuje na dobrovolné bázi. V týmu máme nejvíc studentek, ale jsou v něm i hráčky s různým zaměstnáním. Některé mají i problémy na různé akce s uvolňováním. Snažíme se jim pomoci, ale řešením by bylo mít aspoň několik poloprofesionálních hokejistek. Je to však zase záležitost finanční, kterou nelze řešit bez podpory státu.