Vozíčkářské ragby propaguje v Česku Rugbymania. V tvrdém sportu excelují také ženy

David Randuška
22. 11. 2016 9:27
Za atlantickým oceánem zpopularizoval ragby na vozíku (wheelchair rugby) dokumentární snímek "Murderball“. Ostatně díky němu se začal věnovat tomuto sportu třeba stříbrný paralympionik Chuck Aoki. Američan po zhlédnutí dokumentu vyměnil basketbal za ragby. V České republice se o atraktivní pověst nekompromisního a tvrdého sportu stará mezinárodní turnaj Rugbymania. Zkosená kola, nárazníky, ostré střety, srážky, souboje, strhující tempo. Nejen o tom je ragby na vozíku. Je to život.
Foto: Zdroj: Facebook Rugbymania

Praha- Kořeny Rugbymanie, která se o víkendu konala v Praze, sahají až do 90. let. Tradice se začala psát v roce 1998 a během dalších dvou dekád se turnaj rozrostl v jeden z největších na světě.

Na letošním 18. ročníku startovalo ve dvou výkonnostních skupinách dohromady šestnáct týmů. Velké finále, kde se utkali ti nejlepší, proběhlo už podruhé v multifunkční, bezbariérové hale Jedenáctka na pražském Chodově.

"Rozšiřovat už se nechceme, to jsem říkal loni. Ale chtěli bychom být zas o kus profesionálnější. Je to největší turnaj na světě a zasloužil by si to,“ říká hlavní organizátor David Lukeš.

Taková malá rodina

Rugbymania tvoří unikátní mozaiku národů, týmů, různých stylů a přístupů k ragby. Je to oslava sportu handicapovaných a kromě sportovního vyžití jakýsi festival, který nabízí střetnutí lidí z odlišných kultur a z několika koutů planety. Rozličnosti jdou ale stranou, ragby spojuje a osobitost jednotlivých sportovců naopak může sloužit k obohacení těch druhých. 

"Je to tady taková malá rodina. Známe se všichni a všichni milujeme tento sport. Jsem šťastný, že tu můžu být,“ popisuje Le Guen Correntit, rabgbista z Francie. Jeho domovem je východofrancouzský Dijon. Některé hráče z různých zemí do historického městečka na řece Ouche pozval. 

„V Brazílii o rugby na vozících lidé moc neví, ale zlepšuje se to," tvrdí Eduardo Mayr.
„V Brazílii o rugby na vozících lidé moc neví, ale zlepšuje se to," tvrdí Eduardo Mayr. | Foto: David Randuška

Opodál sleduje jeden ze zápasů usměvavý Brazilec. Na zádech má jmenovku Edu, celým jménem Eduardo Mayr. Pochází z Ria de Janeira, bydlí hned vedle sportovního svatostánku Maracaná. Návštěvu stadionu by si prý neměl nechat ujít žádný fotbalový fanoušek. Sám ale teď žije především ragby. V Praze reprezentuje svoji zemi v týmu Rio Santer Rugby. "Na Rugbymanii jsme s mým týmem podruhé, byli jsme tu loni. Je fajn tady být, vidět jaká tu je atmosféra a jak ragby na vozíku roste,“ dodává.

Miluji tu akci

Ragby na vozících vynalezla v 70. letech parta Kanaďanů z Winnipegu. Každý tým má k dispozici na hrací ploše čtyři hráče, kteří jsou podle handicapu různě klasifikovaní. Utkání obsahuje čtyři části po osmi minutách čistého času a rozhodující je dostat se s míčem pod kontrolou za brankovou čáru. Tak stručně a hodně zjednodušeně k pravidlům.

"Miluji nejvíc tu akci a ten týmový duch, který tady ze všech sálá,“ říká Mikkel Schöttel, který přicestoval do Česke republiky z Dánska. V minulosti byl velmi slušným gymnastou, před pěti lety se mu ale přivodilo zranění a on potřeboval najít nějaký nový sport. Teď je tady a hraje ragby. 

Izabela Sopalská-Rybaková dokazuje, že ragby je sportem i pro ženy. Za celek Four Kings z Varšavy hrají dvě.
Izabela Sopalská-Rybaková dokazuje, že ragby je sportem i pro ženy. Za celek Four Kings z Varšavy hrají dvě. | Foto: David Randuška

Drsný a tvrdý sport nemusí být jen pro muže. Třeba Four Kings z Varšavy mají ve svých řadách hned dvě ženy. Polský tým vyniká nejen výkony. Snad každý jeho člen je nějak potetovaný. K drsnému sportu se to hodí. Obrysy, tvary a obrazy na kůži umocňují syrovost ragby. Tetování má i Izabela Sopalská-Rybaková. Na pravé paži se vyjímá koláž s fotoaparátem. Je názorným příkladem toho, že s kuráží mohou ragby hrát i ženy.

"Mám ragby moc ráda, protože to je velmi agresivní sport, plný srážek a akce. Mám ráda tvrdou hru. Podle mě jsou ženy stejně dobré jako muži v tomto sportu,“ tvrdí. Vzápětí se polská ragbistka podívá na své kolegy a s dávkou humoru dodává: "Možná jsou dokonce i lepší. (smích)“

Ostatně na hřišti vynikala třeba Američanka Emily Shryocková, která hrála v dresu týmu Maniacs složeného z výběru hráčů z různých zemí. "Ta její hráčská vyspělost je úplně někde jinde než tady v Evropě,“ říká na její konto spoluhráč a český reprezentant Jaroslav Filsák. Emily hraje v USA za tým Texas a do Evropy zamířila především v roli objevitelky.

"Ve Spojených státech hrajeme ragby na vozících trošku jinak. Užíváme jinou strategii. Trošku se to liší od evropského stylu v technice, jak v útoku, tak v obraně. Proto je zajímavé přijet sem a poznat různé týmy, které hrají stejný sport ale odlišnými způsoby.“ V zámoří obecně patří ragby na vozíku k nejpopulárnějším formám sportu handicapovaných. "V USA máme 42 týmů a kolem 500 sportovců, kteří se ragby na vozíku věnují,“ vysvětluje Emily.  

To například na jihoamerickém kontinentu mají před sebou ještě dlouhou cestu. "Myslím si, že u nás v Brazílii o ragby na vozících lidé moc neví. Ale zlepšuje se to. Třeba na letošních paralympijských hrách v Riu de Janeiru to bylo skvělé představení našeho sportu,“ tvrdí Eduardo Mayr.

Mimochodem jako ukázkový sport se představilo ragby na vozíku na paralympijských hrách už v roce 1996 v Atlantě. Od té doby na žádné z nadcházejících paralympiád nechybělo a vždy patřilo mezi největší taháky.

Ragby mi dává úplně všechno

Jak už bylo řečeno v úvodu, ragby na vozíku není jen o sportu. Je to životní náplň. Na tom se shodují všichni účastníci Rugbymanie. "Je to především o těch lidech, kteří ragby hrají a pohybují se kolem něj. Mají takové podobné smýšlení. Je to nový impuls do života,“ myslí si Jaroslav Filsák.

V podobném duchu mluví i Le Guen Correntit: "Měl jsem před sedmi lety zranění a ragby jsem objevil před šesti lety. V začátcích to bylo kvůli tomu zranění hodně těžké. Trénoval jsem ale a teď jsem tady s francouzským týmem a jsem opravdu šťastný. Bez ragby bych byl nikým.“Ragby mi přináší nové možnosti, je pro mě sociální sítí. Přináší mi nové přátelé,“ dodává Mikkel Schöttel.

„Ragby mi dává úplně všechno," říká Jaroslav Filsák.
„Ragby mi dává úplně všechno," říká Jaroslav Filsák. | Foto: David Randuška

Také Jaroslav Filsák má jasno: "Ragby mi dává úplně všechno. Ragby je pro mě smysl života.“ A jaký moment z letošní Rugbymanie mu nejvíce utkvěl v paměti?  "Jeden moment? Těch bylo tolik, že fakt jeden nevyberu,“ odpovídá se smíchem.

 

Právě se děje

Další zprávy