reklama

Temné baroko rozjasnil bijec Škoda, Vrba má Euro na dohmat

Vrbovo plzeňské kouzlo trvá, zachránil ho žolík Škoda Prohlédněte si fotografie z dramatického kvalifikačního zápasu Eura 2016 s Kazachstánem, v němž čeští fotbalisté otočil průběh utkání dvěma góly Milana Škody a vyhráli 2:1. Foto: Milan Kammermayer
Čeští fotbalisté mají po vydřené výhře nad Kazachstánem 2:1 postup na Euro 2016 opravdu na dosah. Navzdory svému nejhoršímu výkonu v kvalifikaci.

Glosář - Věru, prazvláštní drink namíchal čtvrteční večer českému fotbalovému fanouškovi. Ten na jazyku poválel lok zprvu značně trpký - leč další degustační fáze přinesla až nečekaně silný příslib mimořádně lahodné tečky.

Přeloženo do češtiny: Češi proti Kazachstánu zahráli až "bílkovsky" špatně, ale výsledek otočili na 2:1 a v souběhu s porážkou Nizozemců od Islandu a remízou Turků s Lotyšskem už Vrbově celku zbývá opravdu jen malý kousek k jistotě postupu na Euro 2016. A to je cíl, za kterým jdou.

Proto jde o příslib mimořádně skvělé zprávy, která může přijít třeba už v neděli. Zároveň by ale trenér, hráči i jejich okolí neměli ztrácet z patrnosti, že po herní stránce jejich vystoupení proti Kazachstánu mnoho příslibů nenabídlo. Přesněji řečeno: Nedalo se na to dívat.

Postup může přijít už v neděli

Jenže když to nešlo fotbalově, šlo to silou. Konkrétně díky slávistickému snajprovi Milanu Škodovi, jehož dva gólové údery vedené ze vzduchu Čechům zápas zachránily.

Začněme tedy tím lepším, a to je situace ve skupině:

1. Island 7 6 0 1 15:3 18
2. ČR 7 5 1 1 14:9 16
3. Nizozemsko 7 3 1 3 13:7 10
4. Turecko 7 2 3 2 8:9 9
5. Lotyšsko 7 0 4 3 3:14 4
6. Kazachstán 7 0 1 6 5:16 1

Islanďany dělí od jistojistého postupu už jen jediný bod. To proto, že plán "Oranjes" na velkou stíhací jízdu pod novým trenérem Blindem dostal obří trhlinu už po půlhodině hry, kdy se po soupeři ohnal Martins Indi a poslal spoluhráče do deseti. Prohráli kvůli tomu 0:1. Turkům zase v závěru zápasu sebral výhru exjablonecký útočník v lotyšských barvách Valerijs Šabala.

Oba výsledky musely znít uchu Pavla Vrby a jeho svěřenců jako rajská hudba, pasovaly jim totiž opravdu dokonale do noty.

Takže: V neděli hrají Češi v Lotyšsku, ve stejný čas Nizozemci v Turecku. A teď jednoduchá matematika:

Platí, že Čechům stačí k postupu na Euro 4 body, aniž by se museli ohlížet na kohokoli jiného.

Zároveň platí, že postup mohou Čech a spol. slavit už tuto neděli, museli by však vyhrát v Rize a zároveň by Nizozemci nesměli vyhrát v Turecku.

Postup je prostě na dohmat. Ale neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil, praví moudrost předků. A zejména po tom, co jsi předvedl proti Kazachstánu, slušelo by se nyní dodat. Tím se dostáváme k té méně radostné části příběhu.

Stejný stadion a vlajka, jiný tým i výkon

Na plzeňském stadionu loni kulminovala podzimní euforie po famózním vstupu do kvalifikace, ten totiž ve 4 zápasech přinesl 12 bodů.

Fanoušek, který na stejném stadionu před pár měsíci viděl parádní výkon českého týmu, jenž tehdy skolil Island, by nebýt státní vlajky asi nepoznal, že to, co v Plzni viděl ve středu, je tatáž česká reprezentace. Nejenže se v ní totiž vynuceně, kvůli četným zraněním, vyměnila spousta tváří, ale hra byla naprosto nesrovnatelná.

Jak to nejlépe popsat? Karel Brückner svého času použil osobitý kritický termín "baroko". A tohle bylo snad ještě horší.

Ano, tým postrádal řadu osobností, v první řadě Tomáše Rosického a v obraně stožár jistoty jménem Tomáš Sivok, jenže trenérem Vrbou vytyčená cesta návratu k dynamickému a progresivnímu hernímu stylu se v tomto složení prostě nekonala.

V děsivé první půli byli nejhorší na place hráči, od nichž by se čekalo, že ty ostatní k něčemu strhnou, jenže třeba Bořek Dočkal s Davidem Limberským se hotovili leda k tomu, aby je strhala trenérova kritika.

Českému celku scházela dynamika, nejen v pohybu, ale i v distribuci přihrávek. Všechno se dělo strašlivě pomalu, pro bránící hráče z Kazachstánu pak byl tedy jakýkoli pokus domácího celku o útok snadno čitelný. Češi vůbec nedokázali opanovat střed hřiště, dopředu se dostávali spíš náhodně po křídelních průnicích, předfinální a finální fáze u nich v podstatě neexistovala.

O nějakém presinku či represinku si mohl Pavel Vrba nechat leda zdát, o něco takového se jeho svěřenci před pauzou v podstatě ani nepokoušeli, čímž umožňovali dojít hráčům Kazachstánu v klidu až na půlicí čáru či hluboko za ni, případně držet dlouze míč a brát tak čas možným českým útokům.

Lajdácký přístup se obtiskl i do obrany, kde byl centrující hráč opakovaně bráněn jen vystínováním - a přicházely z toho hrozby. A nakonec i gól. Centr nepohlídali Krejčí s Dočkalem, skórujícího hráče si Procházka donesl do brány na zádech.

Stalo se tak, co se stát nemělo. Vinou osudu stál na hřišti velmi nezkušený český tým, který za nepříznivého vývoje skóre logicky začal ještě víc ztrácet půdu pod nohama.

A perte to tam pod tlakem!

Pavel Vrba vsadil v půli všechno na jednu taktickou kartu - a vyšla mu. Změnil rozestavení z 4-2-3-1 na 4-4-2 a vyhlásil program: Perte tam jeden centr za druhým.

Jiří Skalák patřil v první půli na hřišti k tomu lepšímu, ale jako klasické křídlo do nové strategie nepasoval. Musel proto uvolnit místo Milanu Škodovi, který s Davidem Lafatou vytvořil novou údernou sílu, a dva centry - jeden od Dočkala a druhý od Šurala - si ho v šestnáctce, chválabohu, našly. A českému týmu se tak podařilo skóre otočit.

I díky tomu, že soupeři z Kazachstánu v průběhu protékajících minut viditelně ubývala energie.

Vyhrát, i když se ti nedaří, je velké fotbalové umění. Ale s takovýmhle fotbalem snad na to Euro ani nemůžeme. I kdybychom tam třeba už v neděli postoupili. Věřme Pavlu Vrbovi, že ví, co s tím provést.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

reklama