Já přece rozhodčí mlátit nechtěla, diví se Martincová. Svou chybu ale uznává. To mě poučí, tvrdí

Aleš Vávra Aleš Vávra
17. 2. 2017 11:01
Patří k velkým nadějím českého tenisu. Dvaadvacetiletá Tereza Martincová je na světovém žebříčku na 174. místě a snaží se o průlom. "Do konce roku bych chtěla být ve stovce," tvrdí hráčka, kterou nedávno diskvalifikovali z turnaje v ruském Petrohradu. "Můžu jí dát do držky?" obrátila se na kamarádku v publiku, aby vyjádřila nespokojenost s rozhodováním sudí na umpiru. Ta sice česky nerozuměla, ovšem ke smůle Martincové byla jedna z čárových rozhodčích Češka. V rozhovoru pro Aktuálně.cz se Martincová vyjádřila nejen k tomuto incidentu.
Tereza Martincová.
Tereza Martincová. | Foto: WTA Brasil Tennis Cup via Facebook

V médiích se hodně propírala vaše nedávná diskvalifikace z turnaje v Petrohradu. Jak na celou kauzu pohlížíte s odstupem času?

Ano, z toho bylo velké haló. Na jednu stranu to chápu, jelikož to není úplně obvyklé a pro české fanoušky jsou takové aféry občas zajímavější než výsledky. Uvědomuji si, že je to moje velká chyba, dostala jsem velkou školu. Myslím, že na kurtu si už nezanadávám. Jediné, co mě na tom mrzí, je, že to bylo takové zvláštní. Nedostala jsem žádné varování, celou dobu zápasu jsem byla ticho. Až na dva momenty.

Co tam tedy vzniklo za problém?

Ve druhém setu jsem zakřičela česky na rozhodčí za to, jak neustále opravovala lajnové proti mě. Za to jsem měla dostat varování, potom už bych ani necekla. Takhle jsem bohužel byla trošku uvolněnější.

Dalo se z vašeho pohledu dělat něco jinak?

Ano, moje chyba byla, že jsem si nezavolala hlavního supervizora a nesvěřila se, že mám problém s rozhodčí. Takhle jsem to držela v sobě. To je ponaučení pro příště.

Takže v momentě, kdy dramatické utkání vrcholilo, jste prostě vybouchla?

Přesně tak. Zase tam umpirová rozhodčí opravovala proti mě a já to nevydržela. Podívala jsem se na Míšu Krajicekovou, která mě tam podporovala, a řekla jsem jí to, co jsem řekla. Lajnová rozhodčí to pak podala tak, že chci po zápase umpirové rozhodčí ublížit. Což bych samozřejmě v životě neudělala. Já naprosto chápu a respektuji, že lajnová běží nahlásit, že jsem mluvila sprostě. Ale aby řekla, že chci ublížit rozhodčí po zápase, to mi přijde moc. Nicméně řekla jsem to, co jsem řekla, a pykám za to.

Dostala jste pokutu ve výši 1500 dolarů a přišla o výdělek 1650 dolarů za postup do druhého kola kvalifikace. Navíc jste přišla o 13 bodů do žebříčku, které jste v Petrohradu získala. Tím výčet nepříjemností končí, nebo můžete mít ještě nějaký problém?

Další dohra už z toho nebude žádná. Ale musím říct, že trenér na mě byl hodně naštvaný (úsměv). 

Hodně se mluvilo o konfliktu s českou čárovou rozhodčí, která vaše chování nahlásila. Šéf českých sudích ji ale v médiích hájil, že hlásit nadávky byla její povinnost. Co si o tom myslíte?

Souhlasím, udělala správně, že to šla říct. Chtěla být naprosto férová, tak to udělala. Chápu. Ale měla si uvědomit, co jí říká. Rozhodně jsem neřekla, že jí chci ublížit, to mi přijde přehnané. Už nějakou dobu se v tenise pohybuje a moc dobře ví, že každý tenista si občas uleví, ale nikdy nemá v úmyslu ublížit rozhodčímu. Ještě když jsem to vůbec neříkala té rozhodčí, ale Míše. Bohužel, to mě neomlouvá. Řekla jsem, co jsem řekla, a to se nemá.

Kdy se vám stalo naposledy, že jste na kurtu neudržela nervy? Nejste spíše klidnějším typem tenistky?

Když mi bylo kolem sedmnácti, byla jsem více emotivní. Teď poslední dva roky jsem v zápasech už naprosto klidná. Ale má povaha je taková, že se držím, držím, ale pak umím bouchnout. O to víc, když jsem unavená, to se člověk hůř ovládá. V tréninku si občas páru upustím, ale při zápasech ne. A žádný takový incident jsem nikdy neměla, maximálně napomenutí. To jakmile dostanu, tak si už pak nedovolím vyvádět.

Pojďme dál. Letos jste zatím na okruhu WTA čtyřikrát zkoušela projít z kvalifikace, ale ani jednou se vám to nepodařilo. Kde vidíte příčiny?

V dnešní době není úplně jednoduché probíjet se přes kvalifikace WTA turnajů. V hlavní soutěži máte většinou špičku z první stovky a v kvalifikaci hrajete s holkami, co jsou ve druhé stovce a které nejsou herně o nic horší. Takže musíte předvést hodně dobré výkony víc zápasů po sobě. Pak jste také trochu unavenější, hlavně když se kvalifikace hraje na tři kola. A pak máte být po třech zápasech ready na ty nejsilnější soupeřky. Ale všechny máme stejné podmínky. U mě je to, myslím si, jen otázka času a půjde to. Já osobně o dost raději hraji s těmi lepšími na větších turnajích. Abych viděla, jak to má vypadat, a učila se tím.

Takže máte nějaký plán, jak letos prorazit do hlavní soutěže na okruhu WTA?

Asi se úplně nedá říct, že bych měla plán. Spíš se chci soustředit na sebe, neřešit věci okolo a věřit své hře. Chci hrát hru, na které teď pracujeme s trenérem, jehož jsem vyměnila na konci léta. Jsou tam změny, které se neprojeví hned, je to běh na dlouhou trať. Musím být hlavně trpělivá a ono to přijde.

Vypadá to, že si hodně věříte. Je průnik do té absolutní světové špičky z velké části o psychice?

Určitě. Nezdá se to, ale ty rozdíly nejsou zase tak velké, všechno je o maličkostech. Když se vám to sejde, tak potom z toho může být slušný výsledek, který vám pomůže v hlavě. O hlavě je to hodně. Pokud člověk věří sám sobě, tak je schopen velkých věcí.

Zůstanete prozatím na okruhu WTA, budete se dál snažit prorazit do hlavních turnajů, nebo plánujete nějaké turnaje nižší kategorie?

Já osobně chci hrát ty největší turnaje, i když si uvědomuji, že se tam ty body sbírají hůř. Mohla bych vyjet tamhle někam daleko na turnaj ITF, kde skoro nikdo není, a takzvaně si ty body sebrat. Ale když chci hrát dobrý tenis, tak musím stejně hrát s těmi nejlepšími a je mi jedno, pokud to bude trvat déle. Je hodně případů holek, které vyletí tím, že odjedou na ITF, nasbírají body, další rok je nepotvrdí a jsou zase tam, kde byly, protože herně na ten větší tenis nemají. Nicméně občas je třeba nějaký turnaj ITF hrát, kvůli zápasům. Občas se stane, že se vám sejde šňůra zápasů, kdy vypadnete v prvních kolech, což je v tenise normální. Je třeba občas hrát ITF i kvůli financím a bodům.

Jaké jsou vaše cíle do aktuální sezony? Myslíte spíše na vylepšení žebříčkového postavení, nebo třeba toužíte probojovat se do prvního kola nějakého grandslamu?

Mým cílem je být na konci sezony v první světové stovce. Vím moc dobře, že to není úplná sranda. Na druhou stranu to není ani nemožné. Hlavně chci hrát tenis, na kterém s trenérem pracujeme, a jak už jsem jednou říkala, ono se to projeví, dřív nebo později. Chci hrát na každém turnaji dobře, a pokud to bude tam nebo tam, na tom mi zase tak nezáleží.

Neříkejte, že vás neláká grandslamový turnaj…

Ale tak samozřejmě, kdyby se to sešlo na grandslamu, tak je to velká paráda. Ale tenis není jen o těch čtyřech největších turnajích. Hraje se celý rok. Já tomu bohužel tento rok dávala až tak velkou váhu, na Australian Open, že jsem chtěla tak strašně moc, až jsem nebyla schopná hrát. Takže jsem moc dobře pochopila, že to není jen o tom.

Pomáhá vám ještě coby trenérka, respektive konzultantka, bývalá česká jednička Iveta Benešová? Nebo kdo vás momentálně vede?

S Ivetou už netrénujeme. Musím říct, že ta mi také s tenisem dost pomohla, a jsem jí za to moc vděčná. Momentálně mě vede Tomáš Zíb, se kterým jsem moc spokojená. A doufám, že se mu za to co nejdříve odvděčím dobrými výsledky.

 

Právě se děje

Další zprávy