Muchová není namyšlená, odmítá trenér. Prozradil, že její táta to občas přehnal

av av
20. 6. 2023 6:24
Na začátku roku patřilo Karolíně Muchové 151. místo, nyní je světovou šestnáctkou a pátou nejlepší hráčkou aktuálního ročníku. Českou tenistku prudce vystřelila nahoru - až do finále grandslamu - staronová spolupráce se slovenským trenérem Emilem Miškem.
Karolína Muchová po semifinále Roland Garros
Karolína Muchová po semifinále Roland Garros | Foto: Reuters

Kouč české hvězdy se v rozhovoru pro sportovní rubriku slovenského deníku Pravda rozpovídal mimo jiné o tom, v jakém stavu v prosinci loňského roku Muchovou přebíral.

"Nebyla na tom moc dobře. I sebevědomí jí chybělo. Věřili jsme však, že to překonáme. Ale že to bude takovým tempem? Z toho jsem opravdu šokovaný," prohlásil Miške.

Sám se prý přesvědčil, že může Muchová porážet ty nejlepší na jakémkoli povrchu. Tedy i na antuce, kterou doposud neměla příliš ráda a považovala ji za svůj nejméně oblíbený herní podklad.

"Přesvědčil jsem se ale i o tom, že má stále rezervy. Potvrdilo se mi, že když má u sebe dobrý tým, který drží pohromadě, tak jí to velmi pomáhá. Herně, mentálně, ale i zdravotně," uvedl.

Bát se však Muchová nemusí vůbec nikoho. K výhře nad světovou jedničkou Igou Šwiatekovou jí scházelo pouhých pět míčků. "Ten zápas jasně ukázal, že je Iga porazitelná," podotkl Miške.

Za svůj úkol nyní považuje to, aby Muchová zůstala zdravá, aby nic nepřepálila. Tým proto půjde jednoznačnou cestou: nehrát zbytečně moc turnajů, jen ty nejdůležitější.

I před nadcházejícím Wimbledonem bude česká hráčka opatrně renovovat svou fyzickou, ale i psychickou kondici. Miške potvrdil, že do Londýna přijede bez zápasové praxe na trávě.

"Rozhodli jsme se, že bude lepší jen trénovat. Karolína se stále doléčuje, raketu poprvé bere do ruky v pondělí," upřesnil.

Travnatý povrch ovšem její hře sedí. Do čtvrtfinále Wimbledonu došla hned při prvních dvou účastích v hlavní soutěži, v letech 2019 i 2021.

"Když jsem s ní v roce 2017 začínal, tvrdil jsem, že na trávě bude nejlepší. Její hra se na ten povrch vysloveně hodí," prohlásil kouč.

Když měl Miške odpovědět, zda bez výčitek svědomí dokáže jmenovat jednu věc, ve které je Muchová už nyní nejlepší na světě, neváhal: "Ve variabilitě hry."

Vychválil i přístup a bezproblémovou povahu šestadvacetileté rodačky z Olomouce.

"Je úplně normální. Řekl bych, že na ženu až nadstandardně vtipná. A má nadhled. Dokáže se podívat na své slabiny, nepovyšuje se, není namyšlená. Je možná trošku sebevědomější, ale to je v pořádku. Zkrátka dobrý člověk. Hvězdné manýry jí nehrozí," popsal Miške.

Ačkoli Muchovou označil za flegmatičku, slzy po prohraném finále Roland Garros ho nepřekvapily.

"Byl to až příliš silný moment, který ji přemohl. Ocenili to i lidé, tleskali jí vestoje. Bylo to lidské a normální. Během zápasu si naštěstí emoce kontroluje. Tak jako ona by se měl při utkání chovat vzorový tenista," uvedl Miške. 

I pro něj byl závěr pařížského grandslamu emočně náročný. Celý turnaj vzal i jemu mnoho fyzických sil.

"Je pravda, že i s přípravou na Roland Garros jsem tahal dvacet dní v kuse. Od rána do večera jsem byl ve střehu, neustále nějaké povinnosti. Ale viděl jsem, že má formu, takže jsem se zároveň těšil."

Vyzdvihl také její sportovní výchovu. Muchová si v mládí vyzkoušela víc sportů, její otec Josef Mucha, který odehrál v nejvyšší fotbalové soutěži zejména za Sigmu Olomouc víc než 300 zápasů, podle Miškeho brzy pochopil, že by rodiče neměli vytvářet na své dítě přehnaný tlak.

"Každý rodič udělá na začátku, ve snaze pomoci, nějakou chybu. Pepa to občas trochu přehnal. Ale každý rodič se učí i z vlastních chyb. Rychle pochopil, že jeho úloha je jinde. Dceru má jen podporovat. Ostatní je třeba nechat na trenérech. Momentálně to funguje perfektně, oba rodiče byli po celou dobu s námi v Paříži," prohlásil trenér.

Miške v rozhovoru také nabídl svůj názor na rozdíl mezi českým a slovenským ženským tenisem.

"Češky se tahají navzájem, jedna vyskočí, druhá se jí chce hned vyrovnat. Potom přicházejí mladé a ty zase vidí, že to jde. Odmalička tomu věří a mají ambice. Mezi slovenskými dětmi těžko najdete někoho, kdo poví, že chce být nejlepší na světě, a myslí to vážně," podotkl.

"Na Slovensku jako bychom se báli mít nejvyšší ambice. Funkcionáři i trenéři. Cítím tady jakousi průměrnost, řeči, že jsme malý národ a stačí nám být někde ve stovce, jsou na denním pořádku," dodal.

 

Právě se děje

Další zprávy