Praha - Dlouhých sedm let vytrvale bojuje proti stigmatu, které významně narušuje zdánlivou dokonalost její sportovní kariéry. A stále marně.
Caroline Wozniacká zůstává v myslích mnoha tenisových příznivců zafixovaná jako ta hvězda, která sice dlouhodobě vládla světovému žebříčku, paradoxně ale nikdy nezvedla nad hlavu grandslamovou trofej.
Už už to vypadalo, jako by skvělá dánská hráčka nebyla k velkým vítězstvím předurčena. Sedmadvacetiletá rodačka z Odense se ale umí obrnit nevídanou trpělivostí. Stejně tak silnou, jako je její odvaha, s níž poměrně pravidelně vstupuje před objektivy fotografů.
Je profesionálkou pokračující v nadprůměrně tvrdé dřině, ať se děje, co se děje. A tahle vlastnost se Wozniacké konečně vrátila.
V Singapuru na tradičním Turnaji mistryň zdolala zbytek současné světové špičky a získala svůj dosud nejcennější titul. Jistě, není to grandslam. Ovšem pro dosud chabou vítěznou mentalitu Wozniacké se dost možná jedná o rozhodující průlom.
"Sama tomu tak nějak nemůžu uvěřit. Vždyť já jsem vyhrála," smála se Dánka po nedělní finálové výhře nad Venus Williamsovou. Wozniacká hrála výborně, stejně jako v semifinále proti Karolíně Plíškové. Ve druhém setu to ale skoro vypadalo, že se vítězné geny opět strachy krčí někde v koutku její duše.
Vedla už 5:0, když přišla táhlá krize. Williamsová vyhrála čtyři gemy za sebou a snížila na rozdíl jediné hry. V horkém singapurském vzduchu už byl cítit obrat, jež by Wozniackou připravil o poslední zbytky "finálového sebevědomí". Dánka to ale tentokrát zvládla a desátou hru i celý zápas ovládla pro sebe.
"Bylo to pro mě neuvěřitelně náročné. Ke konci jsem doufala, že Venus udělá nějaké chyby, hrozil tam totální obrat. Bylo pro mě těžké se s tím vypořádat. Povedlo se a já jsem šťastná," vyprávěla dojatě Wozniacká.
Její letošní výkony stojí vskutku za pozornost. Od ledna do srpna se hned šestkrát dostala do finále, ve všech případech ale rozhodující duel nezvládla. Mimochodem, hned třikrát jí radost pokazily české hráčky, dvakrát Karolína Plíšková a jednou Kateřina Siniaková.
Až na sedmý pokus to vyšlo, Wozniacká v září vyhrála turnaj v Tokiu. Na Turnaji mistryň pak fantastickou formu potvrdila. Nejen ve vyřazovacích bojích, protože výhry ve skupině nad světovou jedničkou Halepovou (6:0, 6:2) a hvězdou sezony Svitolinovou (6:2, 6:0) doslova braly dech.
"Jsem ráda, že jsem se letos opět zařadila do té nejužší špičky," byla si Wozniacká vědoma svého posunu. Nyní už je světovou trojkou a obdivně o její hře mluví i největší soupeřky. "Je to proti ní těžké, ona je všude. Hraje teď úžasný tenis," řekla po semifinálové porážce Plíšková.
Wozniacká se teď naplno zapojila do bitvy o světový trůn, na kterém v letech 2010 a 2011 strávila celkem 67 týdnů. Kandidátek je hodně a kromě Halepové, Muguruzaové, Plíškové, Svitolinové nebo Garciaové se od ledna bude muset počítat také s tou nejsilnější, po porodu se vracející Serenou Williamsovou, nejlepší kamarádkou blonďaté Dánky.
Byla to právě Serena, kdo v roce 2014 v cíli slavného Newyorského maratonu pomáhal vyčerpané Wozniacké na nohy. Dánská hvězda běžela v rámci charity pro děti a splnila svůj cíl zaběhnout maraton pod tři a půl hodiny. "Po třicátém kilometru jsem si říkala, že už nikdy nic takového nepoběžím. Bylo to šílené," vyprávěla dcera polských rodičů.
Tenhle bláznivý nápad ale dobře ilustroval její hyperaktivní povahu. Jako neúnavná motorová myš totiž Wozniacká působí nejen na kurtu, ale také v běžném životě.
"Ona buď spí, nebo na něčem maká. Je dokonalou profesionálkou, pracovní nasazení má obrovské. Jede jako mašina," řekl o Wozniacké český trenér David Kotyza, který Dánku trénoval během první části loňské sezony.
