Ve třetím setu grandslamového semifinále byla dlouho dole, mečbol soupeřky ale odvrátila. O několik minut později sama neproměnila hned čtyři šance na ukončení emotivního dramatu na kurtu Philippa Chatriera.
Musela pokračovat, i když už měl být konec. Nevídaná chyba umpirového rozhodčího ale Řekyni - naštěstí jen na chvíli - udržela ve hře.
"Jen jsem si pořád opakovala: Bojuj, bojuj, bojuj až do posledního míče. Jsem šťastná, že jsem takhle bojovala. A byla bych na sebe úplně stejně hrdá, i kdybych prohrála," svěřila se pětadvacetiletá hráčka po bitvě, kterou vydřela po setech 7:5, 4:6, 9:7.
Kontroverzní moment ji nerozhodil. Zatímco diváci u televizních obrazovek díky technice "jestřábího oka" mohli vidět, že míč proti mečbolu od Sakkariové dopadl do jasného autu, sudí se po kontrole stopy balonku rozhodl jinak.
"Nejdřív jsem cítila velkou úlevu, že je konec. Zahlásili aut. On ale přišel a rozhodl se opačně. Jen jsem mu říkala: Ne, ne, ne…"
Krejčíková se chvíli přela, než si uvědomila, že nic nezmůže.
"Říkala jsem si: No dobře, byl to aut, ale co nadělám? Rozhodčí to viděl tak, jak to viděl. Řekla jsem si: Oukej, dobře, to je v pohodě. Nezáleží na tom. Prostě jen pokračuj," popsala, jak snadno se vyrovnala s křivdou v nejvypjatější chvíli svého životního klání.
Pátý mečbol už zanedlouho proměnila a prakticky okamžitě ji zahltily emoce.
"Je těžké popsat, co cítím. Nikdy jsem si nepředstavovala, že bych opravdu mohla hrát finále grandslamu. Zní to neuvěřitelně. Nemůžu tomu uvěřit, opravdu nemůžu. Ne, nevěřím, že se to opravdu děje," opakovala na tiskové konferenci.
Krejčíková nikdy nebyla dítětem vedeným k touze po úspěchu. Tenis hrávala především pro radost.
"Vyrůstala jsem na malém městě, neměli jsme tam profesionální trenéry, nic takového. Nikdy jsem si nemyslela, že budu profesionálka. Chodívala jsem hrát pro zábavu. Milovala jsem to, nikdo mě nikdy nenutil jít na trénink s tím, že jde o moji kariéru," vrátila se Krejčíková ke svým začátkům.
Když se ale v sedmnácti ukázala tenisová kariéra jako dobrá možnost, pustila se hráčka z Ivančic do tvrdé práce. S vidinou zápasů, jaký byl ten čtvrteční v posvátném chrámu antukového grandslamu.
"Vždycky jsem chtěla hrát tyhle turnaje, tyhle zápasy proti nejlepším. Chtěla jsem toho dosáhnout, ale trvalo mi to déle. Teď je ale ten pravý čas. Mentálně jsem připravená, vyspěla jsem," uvedla.
Na hodnocení jednoznačně největšího úspěchu singlové kariéry ale Krejčíková neměla moc času. Rozjímání musela vyměnit za rychlou regeneraci. V pátek ji v Paříži čeká semifinále dvouhry po boku Kateřiny Siniakové, v sobotu finále singlu proti Anastasii Pavljučenkovové z Ruska a v neděli případné deblové finále.
Únava z extrémně náročného programu ji přitom dohnala už v samotném duelu se Sakkariovou. "Cítila jsem se unavená a na konci už jsem ani nevěděla, kolik to je. Řešila jsem jenom konkrétní míček, kam mám hrát. Strašně jsme se tahaly, byl to úžasný zápas, asi nejlepší zápas roku," hodnotila a politovala soupeřku.
"Maria je hodná a suprová holka, tak mě za ni trochu mrzí, že mohla vyhrát jen jedna z nás. Ale zase jsem ráda, že jsem to já, kdo bude hrát finále."
Krejčíková nechtěla předjímat, do jakého fyzického stavu se v pátek probudí. "Teď ještě jedu na adrenalinu, takže se cítím dobře. Ale kdo ví, jak mi bude zítra," podotkla šťastná hrdinka.
Krejčíková si po finále vzpomněla na zesnulou herečku Libuši Šafránkovou:
Two emotional days in one video. Thanks @BKrejcikova and good luck🍀, thanks for all, Libuško 🖤#krejcikova #safrankova #RolandGarros pic.twitter.com/8m4Ox4SCG8
— Nejvěrnější. (@TeamPetraCZ) June 10, 2021
