Rosol slavil narozeniny výhrou. Věk mě změnil, jsem klidnější, chci zase zpátky, říká

Miroslav Harnoch Miroslav Harnoch
24. 7. 2018 18:29
Loňskou sezonu ukončil operací achilovky, teď se tenista Lukáš Rosol snaží ze třetí stovky světového žebříčku prodrat zpátky na místa a turnaje, které pravidelně objížděl. Zatím to musí zkoušet na menších podnicích. Na jednom takovém začal v úterý na pražské Štvanici, kde se hraje challenger Advantage Cars Prague Open, a v den svých 33. narozenin smetl Maďara Attilu Balasze 6:2 a 6:1.
Lukáš Rosol
Lukáš Rosol | Foto: Milan Kammermayer

Vnímáte na podobných menších turnajích, že se na vás mladší kluci chtějí vytáhnout jako na někdejšího hráče první třicítky?

Pro mě tohle ani není malý turnaj, je to super možnost hrát před domácím prostředím. Nemůžu se opírat o to, že jsem hrál grandslamy nebo se mi někdy podařilo něco vyhrát. Musím k tomu přistupovat pokorně od nuly. Po zranění člověk nikdy neví, jak se bude vracet nebo jestli ještě bude hrát. Jdu do toho proto naplno a věřím, že zdraví mi ještě bude pár let držet. 

Dnes to byl pro vás narozeninový zápas, kterých jste v kariéře odehrál celkem pět a z toho čtyři vyhrál, to vás žene taková touha si nepokazit oslavu?

(smích) To ani nevím. Já to nijak zvlášť neslavím. Jdeme akorát dneska s rodinkou na večeři, jinak to moc neřeším. Zítra hraju další zápas, takže tak malé pivo si dám. Asi bych chtěl pár let z toho věku ubrat, ale jinak se cítím dobře, ne na 33 let. 

Kristova léta jsou věk, o kterém se říká, že je muž na vrcholu života, vnímáte to taky tak a cítíte, že ještě máte sílu na to, vrátit se zpátky, kde jste býval?  

Dneska jsem se tak cítil, kéž by to nějaký čas vydrželo. Jinak mám ale cíl do konce roku hlavně zůstat zdravý. Jestli budu 200. nebo 150., takový cíl nemám. Chci zase hrát ty největší turnaje, kam se můžu dostat. Hrát kvalifikace grandslamů a velkých turnajů ATP, to je moje motivace. Snad bych na nich mohl příští rok něco uhrát, když mi zdraví dovolí.

Změnil jste se za ta léta jako tenista?

Určitě. Vybavuje se mi živě jedna věc, že když jsem někdy ve 20 začal jezdit challengery, tak jsem zvládl i pět šest turnajů v řadě a nebylo mi vůbec nic, nepotřeboval jsem trénovat ani regenerovat. Oproti tomu v té době Jirka Vaněk, kterému bylo kolem třiceti, vyprávěl, jak ho bolí záda, že už se mu na kurt nechce a podobně. Já mu říkal, že je blázen, ať hraje, co to dá. A teď to vidím sám, že člověk musí věnovat hodinu dvě regeneraci, aby zase mohl hrát. 

A co jako člověk, jste jiný?  

Mám spoustu zkušeností, tenisových i životních. Těch příjemných i těch nepříjemných, když vezmeme třeba předchozí manželství. Mám na všechno jiný náhled, jsem klidnější. 

Zpátky k tenisu, až na jednu výjimku hrajete letos jen na antuce, je to výhoda, že se nemusíte etablovat na různé povrchy?

Začal jsem rok na antuce, abych neměl velký záhul na tu achilovku, která mě trápila. Hrál bych třeba i trávu, ale bohužel jsem se nedostal na turnaje. Hrál jsem jednou na hardu, ale vrátil jsem se na antuku. Těch podniků na ní je kolem dost a člověk nemusí tolik cestovat. Myslím, že už jsem se nacestoval dost. Chtěl bych hrát turnaje, co jsou poblíž, takže proto antuka.

Lákala by vás myšlenka zahrát si v září daviscupovou baráž v Maďarsku? 

Uvidíme, je to ještě daleko. Jestli budu zdravý, jestli mě třeba kapitán povolá. Nejsem zatím ani v první trojce českých hráčů. Nominace se bude dělat nejdřív měsíc dopředu. Hlavní je, abychom postoupili zase do Světové skupiny. Jestli bude hrát Jirka Veselý s Adamem Pavláskem, tak věřím, že to dotáhnou. I když je pravda, že Attila Balasz bude dělat dvojku, Marton Fucsovics jedničku a hrát se bude u nich. Takže nic snadného.

 

Právě se děje

Další zprávy