Proti Moně Barthelové hrajete už od 11 hodin, jak velká je to komplikace po takovém čtvrtfinálovém maratonu?
Zítra v jedenáct je to pro mě vážně masakr. Je to těžký začínat takhle brzo semifinále, ale nic s tím neudělám. Takže jsem se šla vyjet na kole, byla jsem se vystrečovat, ještě půjdu na menší masáž, protože laktát v těle je a je potřeba, aby tam byl co nejméně. Musím se najíst a dobře spát. Ale po takovém zápase je těžké naspat například devět hodin.
Zase vás musí hřát pocit, že jste s Katkou předvedly parádní tenis…
Ano, byl to skvělý zápas a velmi náročný, protože jsme si téměř každý gem dávali s Katkou shodu, výměny byly dlouhé. Ale když je to s vítězným koncem tak únavu těle necítím tolik, jako kdybych zápas prohrála.
Na druhou stranu díky pátečním brzkému startu byste večer mohla vidět hokejový duel s Kanadou. Sledujete pravidelně zápasy reprezentace na mistrovstvích světa?
Sleduju, vidíte, je potřeba si z toho vzít nějaké pozitivum, tak výborně, stihnu hokej. (smích) Bude pro mě těžký být zítra ready, udělám pro to maximum a když bych ten zápas vyhrála, tak se určitě budu koukat, protože můj trenér je fanatik do hokeje. Sděluje mi i výsledky, já jsem v tomhle taková normální, ale reprezentaci fandím.
Zpět k utkání, které bylo pro vás obě hodně emotivní, pomáhalo vám to překonat bolest z dlouhých výměn?
Bolelo to moc. Honily jsme se z jednoho konce kurtu na druhý. Emoce tam byly i z Katčiny strany, ale byly takový správný. Byl to férový boj a i u sítě to bylo normální tak, jak by to mělo být. Pro diváky navíc hezký zápas.
Druhá vyřazená Češka za sebou, cítíte se provinile?
Necítím. Češku beru jako normální soupeřku. Je jedno, odkud je, prostě ji chci porazit.
Česká soupeřka skýtá i jiné úskalí, že trenéři mohou z televize slyšet, co říká kouč té druhé na lavičce během zápasu, nebojíte se nějaké "špionáže"?
Tak pokud by to takhle někde udělal a řekl to pak Katce, tak si myslím, že by to bylo trapný. To se nedělá, nebo alespoň můj trenér to nedělá. To pravidlo o mikrofonu tam je, nemám ho moc ráda, protože si nemyslím, že to je správné, že to slyšíte. Je to konverzace mezi mnou a trenérem, občas si potřebuju říct i nějaké sprosté slovo a do toho nikomu nic není.
Takže jako hráčky bojujete proti tomu, aby trenéři měli u sebe mikrofon během porady?
Asi nejsem sama. Bojovat můžeme, ale myslím, že nemáme to největší slovo. Náš ředitel samozřejmě chce, aby tenis byl pro diváky nějakým způsobem zajímavý a tohle asi je. Takže to asi zůstane.
Teď už vás čeká návrat domů, jak si užíváte, že můžete spát ve vlastní posteli?
Je to fajn, je to skvělý. Jen je zvláštní, že se vzbudím, vstanu a já si musím tu snídani udělat. Když jsem po takovém zápase, tak se mi moc nechce, ale máme kousek pekárnu, tak tam chodím, to už je taková rutina s Davidem (přítelem Krausem).
Je to sedm let, co jste si zahrála finále turnaje WTA na Štvanici, je velká motivace zahrát si ho tady na Spartě?
To je největší motivace. Je důležitý se krotit, když něco hrozně moc chcete, tak to bývá špatný. Udělám pro to maximum, hrát finále před takovýma divákama, to by bylo úžasný.
