reklama

Zverev může být další globální ikonou. Záblesky velikosti ukázal ve hře i v chování

Alexander Zverev s vítěznou trofejí a nadšenými podavači míčků. Alexander Zverev s vítěznou trofejí a nadšenými podavači míčků. autor: Reuters
Nejlepší tenisová generace všech dob pomalu, ale jistě stárne. Konec sezony 2018 jednoznačně ukázal, kdo ji může nahradit. Zástupu mladých hvězd po triumfu na Turnaji mistrů ještě jasněji než doposud vévodí Němec Alexander Zverev.

Mladá generace tenistů je už několik let soustavně podceňovaná. Ve světle úspěchů, kterých dosáhli a stále dosahují její legendární předchůdci, se tomu ani nelze divit.

Nikdo příliš nečeká, že se v nejbližší dekádě zjeví hráč schopný konkurovat unikátním bilancím Rogera Federera, Rafaela Nadala a Novaka Djokoviče.

Obzvlášť, když všichni tři mistři svého oboru stále mocně touží po těch největších trofejích a jsou podobně jako před deseti lety seřazeni na absolutním čele světového žebříčku.

Přesto druhá polovina sezony 2018 přinesla naději. Do špičky bleskově vyletěl stále teprve dvacetiletý Řek Stefanos Tsitsipas, těsně za elitní desítku se vyšplhali dvaadvacetiletí Karen Chačanov z Ruska a Borna Čorič z Chorvatska. 

O pozici skutečné globální tenisové hvězdy ale zatím může reálně uvažovat jen řecký hurikán Tsitsipas. Jenže nejenom díky svým nesporným herním kvalitám a atraktivnímu stylu tenisu, ale i jisté kontroverzi.

Během pár měsíců toho novodobý kompilát vzhledu Björna Borga a povahy Johna McEnroea předvedl skutečně hodně. Doběla rozčilený se mlátil raketou do hlavy, malé podavačce neurvale vytrhl raketu z ruky a naposledy mluvil o tom, jak je hrozné, že si musí na turnaji Next Gen Finals v Miláně sám podávat ručník, což v době velké snahy o lepší zacházení s takzvanými ball kids působilo přinejmenším nešťastně.

Čorič i Chačanov, stejně jako Daniil Medveděv nebo Kyle Edmund, jsou vynikající tenisté. Jako by jim ale zatím chybělo fluidum a charisma velkých hvězd, schopných vzájemně propojit miliony věrných fanoušků po celé planetě.

Nad všemi tak ční Alexander Zverev. A to ve všech směrech.

Jednadvacetiletý Němec je stálým členem elitní světové pětky od září 2017, získává velké tituly, ovšem nikoli ty největší. Na grandslamových turnajích se trápí. Letos se poprvé dostal mezi osm nejlepších, a to na antukovém French Open.

Na ostatních majorech je to velká bída. V Austrálii hrál maximálně třetí kolo, stejně jako v New Yorku. Na Wimbledonu šel jen o kolo výš.

Dílčí neúspěchy ho ale nesrážejí. Jeho práce je stále usilovnější. Zverev dokáže velmi rychle pochopit, co si žádá změnu, není pohodlný, nezná uspokojení.

Během dvou let přibral až příliš štíhlý mladík patnáct kilogramů svalové hmoty, v další fázi požádal o odbornou pomoc Ivana Lendla. Už jen to, že strůjce veškerých úspěchů Brita Andyho Murrayho na nabídku kývl, činí ze Zvereva neobyčejnou osobnost.

Trvalo pouhé tři měsíce, než spolupráce rodákovi z Hamburku přinesla největší úspěch dosavadní kariéry. V Londýně na prestižním Turnaji mistrů to s ním nevypadalo nejlépe, když ve druhém duelu základní skupiny uhrál proti světové jedničce Novaku Djokovičovi jen pět gemů. 

Šlo o klíčovou lekci, z níž se mladý tenista až zázračně rychle poučil. Ve skupině za sebou nechal Marina Čiliče i Johna Isnera, v semifinále pak obdivuhodně zvládl vyrovnanou bitvu s Rogerem Federerem.

Ve finále přišla odveta proti Djokovičovi a Zverev v ní sehrál životní duel.  Srbovi byl najednou schopný úspěšně konkurovat dokonce i v dlouhých atletických výměnách, prakticky nechyboval a trpělivým soustředěným výkonem favorita dokonale zaskočil. Připomněl Andyho Murrayho v dobách největší slávy. Lendlův rukopis nešlo přehlédnout.

Německý tenista byl na kurtu lepší v obou zápasech proti největším tenisovým ikonám současnosti. Pochybovačům tím jasně nastínil, že jde stále dopředu a nezastaví se před ničím.

Ukázal ale ještě něco, neméně důležitého. Příkladné chování kořeněné špetkou šoumenství může v budoucnu výrazně přispět k pozici novodobého váženého tenisového gentlemana.

Nešťastná událost ze závěru bitvy s Federerem, kdy Zverev během výměny naprosto po právu upozornil na míček, který smolně vypadl malému podavači z ruky, nakonec ukázala respekt a úctu, jež mladý hráč chová ke starším hráčům i jejich fanouškům.

Po jednom z největších vítězství kariéry diváci v londýnské O2 aréně Němce vypískali. Zaskočený vítěz se s upřímně nešťastným výrazem ve tváři omlouval tak dlouho, než se nespravedlivý pískot změnil v potlesk.

Po vítězství ve finále zase pronášel obdivná slova směrem k Djokovičovi, navíc bavil publikum s mikrofonem v ruce. "Mnohokrát jsme s Novakem vedli dlouhé konverzace, nejen o hře. Byla to různá témata, no, některá snad ani nebudu zmiňovat," prohlásil.

Když mu donesli obří lahev šampaňského, zaskvěl se dalším bonmotem: "O. K., díky, ještě jsem se opít nechtěl, ale co se dá dělat." Pobavil i hláškou směřovanou na Lendla, o jehož blahodárném vlivu na Zverevovu hru nemůže být nejmenších pochyb. "Co mi řekl před zápasem? Vlastně skoro nic, mluvil jen o golfu," rozesmál publikum.

Němec ruského původu si v Londýně v mnoha ohledech ještě vylepšil už tak pozitivní reputaci. Je zřejmé, že právě on může navázat na to nejlepší ze vzácných tenisových osobností typu Federera nebo Nadala. 

reklama