Teplice - Čeští fotbalisté se vrátili do hry o postup na MS. Jde to, ale dře to, chce se však říct po třech kvalifikačních duelech. Co napověděly o vyhlídkách výběru Petra Rady na šampionát?
Nejprve shrňme fakta. Po třech zápasech má reprezentace čtyři body a skóre 2:2. Dvě utkání odehrála venku, z toho jedno na půdě spolufavorita na postup a účastníka posledního Eura i MS.
Sečteno podtrženo - na oslavy to není, ale není ani důvod k pesimismu.
Čtěte také:
První výhra: Mizérii proti Slovincům zažehnal Sionko
Zmar a bída. Poláci hravě uzemnili české fotbalisty
Po předpokládané listopadové výhře v San Marinu by Radův tým měl stejně odehraných zápasů jako soupeři a bodově by se dotáhl na zatím druhé a třetí Poláky se Slovinci. Pokud by v apeninském ministátu vyhrál aspoň o tři branky, zakončí rok na druhém místě tabulky o dva body za vedoucími Slováky.
Reprezentace se však od vydařeného přátelského utkání v Anglii (2:2) opět vrátila pod z velké části zaslouženou palbu kritiky, a tak pro změnu začněme s tím, co si zaslouží pochvalu a o co se může mužstvo opřít.
Co potěšilo?
Brankáři - Byť někteří vyčítají Petru Čechovi první gól v Polsku, brankář Chelsea rozhodně patřil jak v Belfastu, tak v Chorzówě k oporám týmu. Soupeři z něho mají patřičný respekt už před úvodním hvizdem. Velmi potěšující je ovšem zjištění, že Čech není v reprezentaci nenahraditelný. Dva bravurní zákroky Daniela Zítky a vychytaná nula v kritickém duelu proti Slovincům - před tím musel uznale zatleskat i Zítkův slavnější kolega z Chelsea.
Čtěte více: Petr Čech nakonec nenastoupí. Zraněný sval to nedovolí
Zvládnutá krize - Od křečovité hry českého týmu proti Slovincům celou první půli musely každého soudného fanouška bolet oči. Jenže Češi zápas, v němž se musí vyhrát, dotáhli k vítězství. A tyhle vydřené výhry mívají cenu zlata. Stačí si vzpomenout na podobně "utrpěné" vítězství proti Walesu v minulé kvalifikaci, po němž následoval herní koncert na Slovensku nebo hrůzostrašný duel proti Kypru, který přinesl v konečném účtování mimořádně důležité tři body.
Čtěte více: Rada teď poprvé vyhrál. Oddechl si a děkoval Zítkovi
Žolík Sionko - Nepůsobí v elitním evropském klubu, nemluví se o něm jako o hvězdě, přesto je Libor Sionko jakýmsi Blanickým rytířem české reprezentace. Když je nejhůř, vyrazí na pomoc. Výčet momentů, kdy za poslední dva roky nastartoval mužstvo za důležitou výhrou, či pro něj alespoň vykřesal naději, by vydal na slušně dlouhý seznam. Pohříchu je to jeden z mála záložníků, který dlouhodobě v reprezentaci obstojí v mezinárodní konkurenci. Dařilo se mu i na Euru, teď zařídil životadárnou výhru se Slovinci a nenechal se tak otrávit nedůvěrou trenéra Rady v duelu v Polsku.
Čtěte více: Zase český hrdina. Sionko byl rád, že nikdo neutekl
A teď co se nedaří...
Více takových jednotlivostí, kterým by se dalo bez výhrad aplaudovat, zatím národní tým nenabídl. Podívejme se tedy blíže na to, kde jsou nedostatky:
Trenér Rada - Takhle dlouho žádný trenér české reprezentace na výhru nečekal. Zatím fanoušci marně pátrají po nějakém charakteristickém rysu, který by týmu vtiskl. Doposud viděli spíše chaos, chyby a špatný přechod do útoku. Na rozdíl od předchůdce Brücknera je znát, že si pečlivě pročítá reakce tisku na svá vystoupení. A nelze se ubránit dojmu, že částečně podlehne jejich tlaku při výběru hráčů a není vnitřně zcela přesvědčen o správnosti svých názorů. Nicméně i z něho spadlo první výhrou obrovské břímě. Zvládl důležitý zápas i bez několika klíčových hráčů a možná jeho reprezentační kariéra nabere pozitivnější směr. Každopádně by se měl příště více rozmyslet úlety typu Slepičky v útoku či Pospěcha v záloze.
Čtěte více: Místo trumfů Rady přišel propadák. Cestu našel Fenin
Obrana - Defenziva českého týmu inkasovala v kvalifikaci ve třech utkáních dvakrát, což není špatné. I když jména klubů v závorkách za jmény českých defenzivních hráčů vzbuzují zasloužený obdiv, obranná čtveřice rozhodně nepracuje bezchybně. A při vší úctě, útočníci Polska, Severní Irska a Slovinska nepatří k absolutní evropské elitě. Přesto nadělali Ujfalušimu a spol. hodně problémů a nejednou je nachytali v nedbalkách. Znepokojivý je zejména stav na pravé straně, kde nejprve hořel Grygera v Polsku a ve středu si počínal jen málo lépe Pospěch.
Čtěte více: Ujfaluši slavil i s pivem. Mrzel ho ale pískot diváků
Záloha - Bez debat nejbolavější místo českého týmu. Ve dvou zápasech v ní kouč Rada protočil devět hráčů, ale optimální složení nenašel. S výjimkou ostrého pravého kraje Sionka. Na druhé straně jakoby odcházela forma Radku Šírlovi, role tvůrce hry se po Matějovském a Rosickém nezhostil dobře ani Plašil, ani Jarolím. Útočníci nedostávají ani kolmice za obranu, ani přesné centry. A to je kámen úrazu Radova výběru. Chyběl i důraz zraněného Jana Poláka. V Polsku se nepovedl zápas defenzivnímu záložníkovi Kováčovi, nadějný debut si pak na jeho místě odbyl v Teplicích Rajnoch.
Útok - V kvalifikaci se dostali do hry čtyři útočníci, z nichž zatím skóroval jen jednou Fenin. Současný výběr postrádá obra Kollerova formátu, který by čněl nad obránci a trkal centrované míče do brány. A po zemi se nápaditá kombinace mezi útokem a zálohou zoufale nedaří. Současní forvardi se jen těžko individuálně prosazují proti přesile a záloha jim v tom nepomůže.
