Praha – Před třemi dny se Tomáš Hertl dozvěděl, že bude hrát s Jaromírem Jágrem v jedné formaci, a začal se smát na celé kolo. Přišlo mu prostě srandovní, že si zahraje s legendou, kterou odmala obdivoval. Teď po jejím boku válí.

Na šampionátu v Minsku je Hertl klíčovým mužem české ofenzivy, dal už dva góly a na dva přihrál, nikdo nemá bodů víc. Když je pak na ledě vedle Jágra, skoro byste ho od něj nerozeznali.

„Je mi jasné, že to tak může být, máme stejný styl. Oba se u mantinelů zastavíme a vystrčíme zadek,“ směje se v Minsku Tomáš Hertl v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Přijde vám ještě pořád srandovní, že hrajete v jedné formaci s českou legendou?
Je to pořád krásný pocit. Je ale škoda, že jsme ani jeden z těch dvou zápasů nevyhráli. Já bych chtěl mnohem raději vyhrávat.

Řekněte, Tome, co pro vás znamená víc. Hrát s Jaromírem Jágrem za národní tým, nebo s Joe Thorntonem v NHL?
S Jardou, je to náš nejlepší hráč. A patří taky mezi možná tři nejlepší hráče, co kdy byli. Kolik on udělal bodů, co všechno dokázal, to Thornton nemá. Takže je pro mě víc hrát s Jágrem.

Jste nervózní, když jste s ním na ledě?
No je to jiné. Ale myslím, že jsem docela v pohodě. Snažím se hrát a nevšímat si toho. Myslím, že mi to zatím docela jde.

Peskuje vás hodně?
To ani ne. Spíš se radíme, co chceme hrát. Jak si najet, jak se držet a hrát pospolu.

Když jsem vás na ledě sledoval naposledy proti Kanadě, málem jsem vás od sebe nerozeznal. Stejné pohyby, podobný styl…
Jo, je to tak. U mantinelů děláme oba to stejné. Většina se tam snaží přijet a mást soupeře otočkami, ale to my s Jardou tam zabrzdíme, vystrčíme zadek a necháme do sebe vrazit. Je mi jasné, že to vypadá podobně.

Taky se v Česku už dlouho říká, že jste takový náš malý Jaromír Jágr. Co od něj teď na ledě odkoukáváte, když máte tu možnost?
Asi to vystrčení prde**, to od něj odkoukávám odjakživa (směje se). Ale já se s ním nechci srovnávat, z Čechů se s ním snad nebude už moct srovnávat nikdo. Co dokázal on, to je neskutečné.

Když jste začínal hrát hokej, byl to Jaromír Jágr, kdo byl vaším idolem?
Jo, byl to on. Já měl už odmala rád i Pittsburgh. Ještě než jsem začal obdivovat Malkina, byl mým idolem Jaromír Jágr.

Teď jste vedle něj vyrostl v nejproduktivnějšího hráče týmu, co na to říkáte?
Že jsem měl šancí ještě víc. Už jsem nějaké góly dal, ale pořád jsem nepomohl k vítězství. Jedna výhra ze tří zápasů je prostě málo.

Loni jste se na mistrovství světa trápil a mrzelo vás to. Co se změnilo?
Nevím. Já měl šance už minulý rok, akorát mi to tam nepadalo. Možná mi pomohl ten jeden celý rok, že jsem starší a zkušenější. Loni jsem hrál poprvé proti hráčům z NHL, teď proti nim hraju celou sezonu a je to pro mě už v podstatě normální zápas. Už to pro mě není takový zážitek, ale třeba se mi prostě jen přiklonilo štěstí.

Hlavně už spíš soupeři vzhlížejí k vám než vy k nim, ne?
No to nevím, jestli mě obdivují. Ale potkáváme se. Předtím jsem je neviděl, nevěděl jsem, jaké to je hrát proti nejlepším hráčům. Máme ale v týmu takových hvězd, že si musím hlídat všechny. Asi necítím, že by si tady na mě třeba dávali pozor, přijde mi to normální.

I vám teda přijde, že dosavadní zisk tří bodů je pro Čechy málo?
Určitě je to málo. Se Švédy jsme to měli urvat, chyběl nám kousek. S Kanadou nás zase zlomily oslabení. Ani my sami přitom nedáváme góly z přesilovek, musíme to zlepšit. Dneska hrajeme s Itálií, ale když se tak dívám na výsledky tohohle mistrovství, tak ani tenhle zápas nebude jednoduchý. Už ani oni asi nejsou soupeř, kterému dáte…

Pořád je to ale soupeř, kterého přece musíte porážet, ne?
Musíme ale hrát tak jako proti Kanadě posledních deset minut. Vlítnout na ně, dát jim góla a netrápit se. Jestli něco chceme dokázat, Itálii porazit musíme. Především ale nesmíme nic podcenit.

Co vůbec říkáte na dosavadní výsledky šampionátu, kde outsideři znovu trápí favority?
Francouzi porazili už loni Rusy a teď porazili i Kanadu, to už není žádný slabý soupeř. Není to lehké, strašně se to vyrovnává a myslím, že to bude každým rokem těžší a těžší. Dřív se dávaly desítky, byly to úplně jiné zápasy. Týmy se třeba chvíli trápily, ale pak jim to tam napadalo a hráči si honili statistiky. Teď to jsou normální soupeři, na které se musíte stoprocentně připravit.

A sbírat s nimi body, které vám teď chybí, abyste se ve čtvrtfinále vyhnuli silnému Rusku nebo Americe…
My chceme jít na medaile a těžké týmy stejně porazit musíme, takže je to jedno. Nejprve se tam ale musíme dostat.