reklama

Stavjaňa: Problém s obránci? My jsme byli samorosti, dnes se jede podle manuálů. To není dobře

Od letošní sezony je Antonín Stavjaňa hlavním trenérem Českých Budějovic. Od letošní sezony je Antonín Stavjaňa hlavním trenérem Českých Budějovic. autor: ČTK
Patří mezi nejuznávanější české obránce posledních dvaceti let minulého století. Za národní tým odehrál úctyhodných 231 zápasů a získal šest cenných kovů z mistrovství světa, včetně dvou zlatých. Se Vsetínem přidal čtyři mistrovské domácí tituly. Útočení se, coby bek, nikdy nebál, vždyť za svou kariéru nastřílel přes 150 gólů. A právě takoví obránci dnes Česku chybí. "My jsme byli hodně samorosti, každý hráč si sám hledal svoji cestu, taková ta metoda pokus-omyl. Dneska je to daleko víc přímé. Tím, že dostanete nějaký manuál a jede se, to ale ještě neznamená, že to ten hráč zvládne," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz trenér Antonín Stavjaňa.

A.cz: Sledujete české zápasy na Světovém poháru?

Snažím se, ale nemám čas se dívat na celá utkání. Proti Kanadě jsem viděl kus, z posledního zápasu s Evropou pak asi dvě třetiny a prodloužení.

A jak se vám výkony Čechů líbily?

Tak třeba úvod proti Kanadě byl skvělý, i v přípravě to bylo dobré. Každý zápas je ale jiný, jednou to vyjde, potom zase ne. Proti Evropě to nevyšlo o kousek, ale nedělal bych z toho tragédii.

Potvrdily se předturnajové prognózy o tom, že největší českou slabinou bude obrana?

Vůjtek: Kanada byla jinde, nemáme jediného konstruktivního obránce. A Rusové? Tragičtí Vůjtek: Kanada byla jinde, nemáme jediného konstruktivního obránce. A Rusové? Tragičtí Čtěte zde

Asi ano, ale podívejme se na neuvěřitelnou ofenzivní sílu našich soupeřů. V přípravě s Rusy nebyl v obraně problém. Pak to začalo trochu haprovat, ale je nutné říct, že defenzivní práce není jen úkolem obránců.

Čeští beci ale oproti jiným zemím zaostávají v bruslení, kreativitě i podpoře útoku. Čím to je?

V minulosti, kdo měl slabší bruslení, šoupli ho do obrany. A to nejen v Česku. Každý bek, který uměl slušně bruslit, se až enormně prosadil. Proto dnes tak vzhlížíme k nedávným generacím. V současnosti se hodně smazávají rozdíly mezi obránci a útočníky, a to už od mládežnického věku.

Budoucnost? Dělat obránce z útočníků

Nemůže být tedy cestou ke zlepšení přetvoření dobrých útočníků na obránce?

Přesně tak. Ideální je, když máte třeba 15letého kluka, který je průměrným útočníkem. Dobře bruslí, zvládá techniku hole, ale třeba nemá takové zakončení a není produktivní. Takový typ je vhodný na předělání na obránce. Dneska bek vyveze puk, rozehraje, dokáže hrát pozičně. V tom může předchozí průprava coby útočníka pomoci. To je k nezaplacení.

Počet českých obránců v NHL

  • 2000/01 - 32 obránců
  • 2005/06 - 27 obránců
  • 2010/11 - 14 obránců
  • 2015/16 - 10 obránců

Proč ale český hokej přestal produkovat ofenzivní beky typu Kaberleho nebo Židlického?

Při té hráčské základně, co v Česku máme, je spíše zázrak, že tu taková generace byla. Určitě ale zase přijde vlna talentů, které se prosadí. Teď to vidíme třeba u Finů, kteří mají vynikající mladou generaci. To my zatím nemáme. Je to ale jenom otázka času a hlavně tvrdé práce, kdy se zase dočkáme. Hvězdy s železnou pravidelností už ale nejspíš produkovat nebudeme.

V posledních letech začaly fungovat školy a speciální tréninky pro obránce. Můžou pomoct?

Myslím, že ano. Když to řeknu na příkladu Budějovic... Pod záštitou Aleše Kotalíka jsme tady rozjeli program, v němž se právě zvlášť věnujeme útočníkům, obráncům i brankářům. Každý trenér si vezme na starosti nějakou činnost, kterou pak piluje. Na všechno je ale málo času. Rozhodující je dlouhodobý přístup jak koučů, tak hlavně samotného hráče.

Každý chce hlavně rychle nahoru, to je chyba

Vy sám jste byl obránce, kterému nebyl útok cizí. Jak se s beky pracovalo, když jste vyrůstal? Dá se to nějak srovnat s dneškem?

Ne, to v žádném případě. My jsme byli hodně samorosti, každý hráč si sám hledal svoji cestu, taková ta metoda pokus-omyl. Dneska je to daleko přímější. Tím, že dostanete nějaký manuál a jede se, to ale ještě neznamená, že to ten hráč zvládne. Je to otázka psychiky, dostat příležitost, uplatnit se.

Česká naděje se definitivně rozplynula. Kanada přehrála USA a zajistila si postup Česká naděje se definitivně rozplynula. Kanada přehrála USA a zajistila si postup Čtěte zde

Nebylo by tedy lepší zahodit manuály a nechat hráče rozvíjet se samostatně?

(zamýšlí se) Chtělo by to asi tak nějak kus od kusu. Spousta těch kluků zbytečně hrozně spěchá, aby hráli na nejvyšší úrovni. Je to samozřejmě i otázka peněz. Hlavní je ale vyhranost. Je k ničemu hrát třeba extraligu a jít na led na pět střídání za zápas. Každý si musí najít tu svoji ideální úroveň a cestu.

Z řad expertů a bývalých hráčů často zaznívá, že v Česku chybí odborníci a kvalitní trenéři. Jak se na to díváte vy?

To mi asi nepřísluší komentovat. Působil jsem teď čtyři sezony na Slovensku. Co ale teď vidím v Budějovicích, vše tu funguje na vysoké úrovni, a to hrajeme druhou ligu.

Před třiceti lety nám ještě Finové koukali na záda

Už ve 21 letech jste si zahrál na Kanadském poháru 1984. Jak na to vzpomínáte? Kvalita naší obrany byla tehdy zřejmě úplně jiná...

Ten rozhodčí si myslí, že je něco víc, láteřil Voráček. Dělá to i v NHL Ten rozhodčí si myslí, že je něco víc, láteřil Voráček. Dělá to i v NHL Čtěte zde

V těch letech byl národní tým hodně stabilizovaný. Pro fanouška nebyl problém vyjmenovat všechny hráče z reprezentace. Dnes se sestava za sezonu několikrát protočí. Československo patřilo ke světové špičce a Švédové nebo Finové nám koukali na záda. Pak se to obrátilo.

Vy a mnoho dalších hráčů jste na předchůdce dnešního Světového poháru jeli z tuzemské nejvyšší soutěže. Dnes extraliga mezinárodně konkurenceschopné hráče produkuje jen velmi zřídkakdy...

Tehdy to bylo trochu jiné. Světový pohár se v současnosti hodně blíží olympiádě. Hraje se na jiném kluzišti, a pokud jsou k dispozici hráči z NHL, jedou tam oni. Hráči z Evropy se musí adaptovat. Ti, kteří hrají v Americe, jsou s tím srostlí.

Poslední čtyři trenérské roky jste strávil na Slovensku. Jaká je situace tam?

Na talenty je to na Slovensku extrémně hubené. Všechno je to o penězích. Pokud se o českém hokeji říká, že je podfinancovaný, ten slovenský je dvojnásob. To zázemí tam prostě není. Proto se nemůžeme divit, že pokud hráč něco umí, jeho první cesta vede přes Čechy a pak teprve případně někam dál.

reklama