reklama

Tokio mě láká, ale nic nebudu lámat přes koleno, říká Špotáková. Synovi vybrala kuriozní jméno

Barbora Špotáková na Atletovi roku 2017 Barbora Špotáková na Atletovi roku 2017 autor: Milan Kammermayer
Jedním ze čtyř českých atletických ambasadorů zářijového Kontinentálního poháru v Ostravě je oštěpařka Barbora Špotáková, která v červenci čeká narození druhého syna. "V oštěpařském sektoru se samozřejmě neobjevím, ale určitě budu fandit evropským zástupcům a především pochopitelně českým reprezentantům," říká dvojnásobná olympijská vítězka v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Jak se chystáte na příchod druhého potomka?

Světlo světa by měl druhý synek spatřit někdy v červenci. Už jsme mu vybrali křestní jméno, asi i dost zvláštní, ale zatím ho držíme v tajnosti.

Jak vypadá bez standardního atletického tréninku váš současný program?

Jsem v pohodě, užívám si ještě klidného období. Využívám volných dní, kterých je v atletickém životě velice málo. Se synem Janečkem podnikám různé výlety. Dvakrát jsme například byli i na horách v Rakousku, kde se začal učit lyžovat, a jednou v Itálii. Hlídám si váhu a trochu jezdím na kole či koloběžce. Janeček mě přitom hlídá, abych už se prý tolik nenamáhala. (smích)

V Ostravě na začátku září se tedy představíte při Kontinentálním poháru jako fanynka?

Jinou možnost nemám. Janeček se před pěti lety narodil v květnu, takže v září už jsem zkusila závodit. Letos to samozřejmě nepůjde, ale na významné atletické akci nechci chybět. Vždyť během tříhodinového programu ve dvou dnech uvidí diváci nejlepší atlety naší planety. Věřím, že opravdu přijedou absolutní špičky, a to už jen proto, že vítězové jednotlivých disciplín mají slíbeno 30 tisíc dolarů, což je v atletice obrovská částka.

Co říkáte formě svých největších soupeřek?

Podávají dobré výkony, ale nic senzačního to není, určitě jsou porazitelné. Pozorně sleduju hlavně českou oštěpařku Nikol Ogrodníkovou, která na sebe upozorňuje vyrovnanými výkony přes 60 metrů. Bude záležet na tom, co se jí ve velkých závodech podaří ze svého kumštu prodat.

Kdy počítáte s návratem do oštěpařského sektoru?

V každém případě to chci zkusit, ale kdy se to stane, ukáže až čas. Netajím, že olympijské hry v Tokiu jsou pro mě velkou motivací. Je však otázka, jak zvládnu novou roli dvojnásobné matky, zda budu schopna a hlavně ochotna věnovat se vrcholovému sportu na úkor péče o dvě děti. Zatím vím jen to, že nic nebudu lámat přes koleno.

Větší psychické zátěže se neobáváte?

Pokaždé, když v mém životě o něco důležitého šlo, tak jsem to řešila s klidem. Možná i proto, že teprve v 26 letech jsem se propracovala k profesionální atletice. Sport u mě nikdy nebyl na prvním místě, protože v něm nejde o život. Zároveň však přiznám, že by mě moc těšilo, kdybych svoji atletickou kariéru uzavřela pěkným výsledkem na olympiádě v Tokiu.

reklama