Ještě kolem třinácté hodiny nenaznačovalo kolem haly ve Vodové ulici téměř nic tomu, co se zde za chvíli uděje. Parkoviště byla poloprázdná, takže přespolní mohli klidně nechat svůj vůz prakticky před hlavní branou.
Trochu vzruchu vnesl do nedělního poklidu ospalého Králova Pole až žlutý had rámusících fanoušků francouzského Valenciennes.
Žluté barvě také ze začátku patřily i ochozy. Dvacet minut před úvodním duelem dne, zápasem o třetí místo, to byli právě oni a mnohem méně početní příznivci litevského Vilniusu, kteří hráli prim.
A byly to i hráčky jejich klubu, které před utkáním předvedly větší nabuzenost. Zatímco Litevky se na rozcvičení trousily jedna za druhou, Francouzky vlétly za mohutného ohlasu tribun na palubovku jako vítr a semkly se do jednoho klubka, jako by hrály nejméně o olympijskou medaili.
Úvod zápasu po očku sledoval i kouč Brňanek Jan Bobrovský, který však už byl myšlenkami o utkání dál.
I když kouč Laurent Buffard po zápase přiznal, že měl s namotivováním svých svěřenek problém, podařilo se mu jej vyřešit na jedničku. Na konci zápasu tak mohla pokračovat žlutá radost.
Po předkrmu následoval finálový hlavní chod
To se ale tribuny už postupně přebarvily na bílou a zelenou, tedy barvy domácích Brňanek. Zelená a bílá byly vidět nejen na dresech či nafukovacích balóncích, ale také na tvářích a mnohdy i ve vlasech.
Při příchodu domácích hráček na palubovku diváci ožili, i když přivítání Francouzek o dvě a půl hodiny dříve bylo přece jen bouřlivější.
Zatímco Jan Bobrovský při rozcvičování svých svěřenek téměř vsedě meditoval, čtyři muži v saku a s klubovou šálou kolem krku na straně ruské Samary neustále popocházeli.
Hned první skromný pokus ruských fanoušků o skandování byl v zárodku umlčen pískotem ze strany skalních příznivců Brna.
Pět minut před úvodním hvizdem finále Euroligy bylo v hale našlapáno k prasknutí, odpovídal tomu i vzduch, který už byl docela vydýchaný.
Domácí nenechali nic náhodě, proto mezi diváky rozdávali i řehtačky, takže se v hale rázem rozpoutala ta pravá sportovní atmosféra, v níž nebylo slyšet vlastního slova.
Při slavnostním nástupu Brňanek špalírem mávajících děvčat létaly na palubovku konfety. Jak jinak než bílé. Halou se rozléhalo mohutné: "Pojďme holky, pojďme do toho!"
V úplně posledním rozcvičení pár desítek vteřin před začátkem si zahrál i ruský kouč Grudin, zatímco Jan Bobrovský zůstal stoicky na svém místě na pomyslné střídačce utvořené z řady židliček. Ale při zápasech ho sezení přešlo velmi rychle.
Při nástupu základní pětky domácích se už hala začala chvět v základech. A velká bitva začala. Úvodní rozskok vyhrály Brňanky a Veselá trojkou jako první otevřela skóre. Ochozy propadly v šílenství, z něhož nevyšly až do samého závěru zápasu.
První úspěšný koš ruského týmu však ukázal, že hlediště není úplně české. Ruské fanoušky, asi ze solidarity, podpořili i mnozí Francouzi. Naopak Litevci stáli jasně na české straně.
Už v úvodních minutách se hra přiostřila a domácí kapitánka Hana Machová se nechtěně seznámila s tvrdostí sesle na ruské střídačce.
Že lidé přišli jen a jen na sport, jasně dokumentoval pokus o představení ministra dopravy Milana Šimonovského, který se na zápase ukázal. Diváci této informaci hlasatele nevěnovali nejmenší pozornost a dál si volali své "Žabiny, Žabiny!".
Šimonovského chvíle přišla až při slavnostním zahájení, i když se jeho jméno ani tehdy nesetkalo s velkým aplausem.
Zápasová Štěstěna se přelévala z jedné strany na druhou, ale hlasivky brněnských fanoušků neumdlévaly, ani když se jejich barvám na palubovce zrovna dvakrát nevedlo.
Po přestávce si Hana Machová našla po návštěvě ruské střídačky další kratochvíli, sbírání odpadlých staniolových třepetalek z výbavy novojičínských cheerleaders, které půvabně zpestřovaly (nejen) přestávkový program.
Zatímco Brňanky se usmívaly, hráčky ruského celku házely na koš s kamennou tváří hráčů pokru.
Jak se v Městské hale Vodová vyrovnávalo skóre, houstl nejen vydýchaný vzduch, ale i atmosféra. Na hřišti si začaly některé hráčky ruského klubu plést basketbal s ragby. Čeští fanoušci zase čím dál tím alergičtěji reagovali na projevy ruské enklávy v hledišti.
Když do konce utkání chyběly dvě minuty a 16 vteřin, dali diváci pískotem vyfaulované Lawsonové jasně najevo, co si o jejím stylu myslí.
Klíčový okamžik basketbalového dramatu přišel 1:44 minuty před koncem. To domácí Nykesha Salesová trefila za dva body a ještě byla faulována. Diváci vycítili důležitost chvíle a halu ohlušilo sborové "Žabiny, Žabiny!" Salesová nařízený trestný hod proměnila.
Vítězství si užily nejen hráčky
S přibývajícím počtem bodů na kontě hráček celku Gambrinus Sika bylo už minutu před koncem bylo jasné, že se Brno zapíše do dějin evropského ženského basketbalu. Diváci to kvitovali skandováním "Mistři, mistři!"
Jestli se na začátku hala otřásala, tak po závěrečném hvizdu musela ze základů povyskočit. To bylo radosti! Hráčky se objímaly. De Lisha Miltonová hned běžela za svým manželem a přes reklamní panel se začali objímat a líbat. Také její kolegyně postupně pozdravily své blízké.
V Brně to vypadalo, jako kdyby "Žabiny" vyhrály světový šampionát. Však jim k tomu zahrál populární song "We are the champions" od skupiny Queen. Kromě hráček se k sborovému zpěvu přidaly i kompletní ochozy.
Pak už přišlo předávání cen. Když si kapitánka Machová došla pro vítěznou trofej, hala opět explodovala nadšením. Fanoušci vyvolávali hráčku po hráčce, ale největších ovací se dočkal kouč Jan Bobrovský.
Celý ceremoniál stačil režírovat oslavující manažer domácího celku Jiří Hamza, který byl snad všude. Vítězky si vyslechly českou hymnu a po nezbytných fotografiích došlo i na sprchy šampaňského.
A zátky od sektu létaly hodně vysoko. O něco níže se vyšplhala Hana Machová, která si vychutnala obvyklý rituál stříhání košové sítě. To už ale na palubovky vběhli nadšení domácí příznivci.
Velká brněnská noc tak mohla začít. Hráčky i jejich věrní fanoušci si oslavy zasloužili.
