Krasnaja Poljana - Při dvou střelbách vleže vsadil biatlonista Ondřej Moravec na jistotu, na dalších položkách vestoje zaútočil.
S takovou taktikou na "vyčištění" terčů šel český reprezentant do olympijského stíhacího závodu na 12,5 km a její naplnění mu vyneslo stříbrnou medaili. Rychlopalba vestoje ho posunula k medaili, i když na stříbro měl po sobotním sprintu ztrátu 14 sekund.
Tak dobře Moravec v závodu se čtyřmi položkami zastřílel jen jednou v kariéře, loni při Světovém poháru v Oberhofu z toho bylo při stíhačce třetí místo.
A poprvé v životě má po dvou závodech sestřelených 30 terčů bez chyby. "Takhle dobře jsem nikdy nestřílel, že bych dva závody neminul. Načasoval jsem to dobře," pochvaloval si Moravec.
"Přesný až do konce? Nevěřím"
Do konce OH ho čeká ještě šedesát terčů. Zvládne je všechny trefit? "Ne, to si dovolím tvrdit, že ne," řekl s úsměvem.
To ale neznamená, že by nechtěl. "Beru to reálně, zas takový snílek nejsem. Nevím, jestli to je možné. Začne foukat, bude tu Indočína, to nikdo nemůže vědět. Tyhle podmínky by tomu ale nahrávaly," prohlásil.
Českého biatlonistu dnes přemohly emoce. Před cílem si užíval vnitřně, za páskou zvedl ruce. Naplno si ale životní úspěch prožil později. Na stupně vítězů při květinovém ceremoniálu vyskočil v radostném gestu a při setkání s členy týmu zakřičel tak, že to bylo slyšet v celém areálu.
"Pro mě to byla premiéra na stupních v takovém závodu," jako by se omlouval za projevy obrovské radosti po zisku první individuální medaile z vrcholné akce.
"Další bramboru už jsem nechtěl"
Dosud získal devětadvacetiletý závodník bronz na loňském domácím šampionátu v Novém Městě na Moravě ve smíšené štafetě, dvakrát tam byl čtvrtý. Jak řekl, doba bramborová teď skončila. "Po tom loňsku je to něco neskutečného. Odměna," hlesl.
Když projel cílem, pocítil úlevu i radost dohromady. "Dneska to strašně bolelo, byl to hodně těžký závod, ale dopadlo to. Ani nevím, jak bych to měl popsat, co to pro mě znamená," řekl rozpačitě.
Závod se přitom zpočátku pro Moravce nevyvíjel medailově. "Po prvním kole jsem byl úplně v kopru," vyprávěl, jak nestačil soupeřům. "Doufal jsem, že to zpočátku takové nebude, ale byl to strašný úprk."
Na prvním kopci mu soupeři ujeli. "Ajajaj, to nedopadne dobře," říkal si prý v duchu. "A ono jo," rozesmál se po závodu před novináři.
"Vleže to tam neumím nasypat"
Střelba vleže byla opatrná. Pomalá, na jistotu. "Hlídal jsem si to," řekl Moravec. Ztrácel další sekundy.
V polovině měl manko ze šestého místa 25 sekund na čelo závodu. "Já to tam v tom leže neumím nasypat. Ale nuly se berou, to je bez diskuse," prohlásil Moravec.
Jenže pak to přišlo. Palba vestoje, jak ji umí jen on. Na poslední položku přijel jako šestý se ztrátou 19 sekund na první místo, po ostrostřeleckém výkonu ale opustil stav jako druhý. A to už nepustil.
Podobný výkon předvedl loni na poslední střelbě závěrečného úseku bronzové štafety v Novém Městě na Moravě. "Už to není jako dřív, že jsem to tam kropil bezhlavě. Teď si to hlídám víc a ono se to vyplácí," uvedl.
"Finiš? Nepopsatelný pocit"
Servisman Jan Matouš mu po poslední střelbě hned zahlásil, že má patnáct sekund k dobru na třetí místo. V tu chvíli se Moravec zařekl, že to musí vydržet.
"Sice to neskutečně bolelo, ale věděl jsem, že bych to mohl dojet. Ani jsem se dozadu nedíval," uvedl. Nechtěl totiž polevit.
"Když někoho dojíždíte, tak je to pohoda, ale když jdou do vás, tak je to stres, tělo najednou vypne a to pak ty sekundy letí," vysvětlil, proč nechtěl riskovat.
Sto metrů před cílem už ale věděl, že mu medaili nikdo nevezme, že napodobí bronzového parťáka Jaroslava Soukupa, třetího muže sprintu, se kterým v olympijské vesnici sdílí pokoj. "To jsem se už otočil za sebe a byl to nepopsatelný pocit," dodal.
