reklama

První strom porazil v pěti letech. Teď má Komárek bronz ze šampionátu dřevorubců

Martin Komárek, mistrovství světa v extrémním dřevorubeckém sportu Martin Komárek, mistrovství světa v extrémním dřevorubeckém sportu autor: STIHL TIMBERSPORTS
Skvělého úspěchu dosáhl český reprezentant Martin Komárek. Na mistrovství světa v extrémním dřevorubeckém sportu vybojoval bronzovou medaili. "Pro mě je jako zlatá, vždyť přede mnou se umístili jen dva profesionálové," říká Komárek, jenž v Liverpoolu potvrdil pověst dlouhodobě nejlepšího Evropana. V soutěži družstev navíc pomohl Česku k výbornému pátému místu.

Jak jste s výsledkem na MS spokojený?

Absolutně! Je to pro mě jako zlato, jako první místo, protože konkurence je veliká a člověk potřebuje spoustu štěstí, aby na takový úspěch dosáhl. Přede mnou se vlastně umístili jen dva profesionálové, Laurence O'Toole na prvním a Matt Cogar na druhém místě. Oba se tím živí, takže mě moc těší, že jsem se já, amatér, umístil hned za nimi.

S jakými ambicemi jste na šampionát odjížděl?

Jel jsem tam s tím, že se chci dostat mezi šestku nejlepších. Cítil jsem se poměrně dobře, ale týden před mistrovstvím jsem si na tréninku narazil žebra. Dost to bolelo, snažil jsem se to odstranit pomocí prášků proti bolesti i psychicky. Po téhle stránce jsem se tedy ten konkrétní den úplně dobře necítil. Ale sám vím z jiných závodů, že zdravotní stránka není úplně nejdůležitější. Že nejvíc je to zkrátka o psychice a o tom, jak ji to dokáže ovlivnit.

Jak jste medaili oslavil?

Zlehka. Závod skončil poměrně dlouho v noci, takže než jsme pobalili a naložili všechno vybavení, kterého není úplně málo, bylo půl jedné. A v šest ráno jsme zase měli odjíždět na letiště. Ale i tak jsem na after party šel, protože to je jediná šance, jak se s některými z těch lidí potkat.

Jsou po závodech oslavy tak divoké, jak by člověk u dřevorubců možná očekával?

Nebylo to o pití ani o žádné velké "pařbě", spíš zkrátka o kontaktu s lidmi, na které jsem se celý rok těšil. Pivko jsem si ale s chutí dal.

Jak jste se na šampionát vůbec připravoval?

Vzhledem k tomu, že jsem měl před tím European Trophy, tedy hodně těžký závod, na který jsem taky trénoval, byla příprava poměrně dobrá a na moje poměry i častá. Po téhle stránce to tedy bylo dobré, ale jak už jsem říkal, to není to nejdůležitější. Víc záleží na tom, jak to ten den sedne a jaké má člověk štěstí.

Medailisté z mistrovství světa v extrémním dřevorubeckém sportu: zleva stříbrný Američan Matt Cogar, vítězný Australan Laurence O’Toole a bronzový Martin Komárek Medailisté z mistrovství světa v extrémním dřevorubeckém sportu: zleva stříbrný Američan Matt Cogar, vítězný Australan Laurence O’Toole a bronzový Martin Komárek Foto: STIHL TIMBERSPORTS

Přesto, jak váš trénink vypadal?

K té konkrétní přípravě patřil trénink jednotlivých disciplín, třikrát týdně zhruba hodinu nebo dvě. Soustředil jsem se hlavně na ty oblasti, které mi v minulých letech dělaly trochu problém, například Standing Block Chop nebo motorová pila Hot Saw. Je to prostě o tom najít si čas. Já preferuju trénovat disciplíny zvlášť a té konkrétní věnovat několik tréninků. Takže třeba ty dvě hodiny opravdu dělám jenom Standing, kde piluju trefu, sílu úderu i délku pohybu. Před velkými závody jsem se snažil mít sekeru v ruce opravdu třikrát týdně. Mezitím samozřejmě piluju i fyzickou stránku, obvykle především manuální prací, která mě drží v poměrně dobré kondici.

Musíte si hlídat stravu a životosprávu stejně jako vrcholoví sportovci?

Samozřejmě že ano, ale není to na tak dobré úrovni, jakou bych si uměl představit. Ale tím, že se moje práce hodně mění a přesouvám se na různá místa, je těžší životosprávu pevně dodržovat.

Jak vypadá váš jídelníček? Máte pořádné "dřevorubecké" porce?

Já jím absolutně všechno. Není to jen z důvodu, že sportuju, ale asi největší změna v mém stravování proběhla, když jsem pracoval měsíc ve Švýcarsku a financí na jídlo bylo málo. Takže od té doby mi chutná absolutně všechno. Zkoušel jsem jíst jenom zdravou výživu, ale mám z toho pocit, že maso potřebuju, chutná mi a je v tom víc energie. Snažím se omezit smažená a mastná jídla, před velkými závody je vynechávám úplně. Alkohol před závody taky nepiju. I když pivo si k dobrému jídlo dám strašně rád.

Zarostlý suk vás může zbrzdit

Na šampionátu jste skončil třetí. Co vám chybí k tomu, abyste se vyrovnal úplné světové špičce?

Já se nepovažují za závodníka, který je v absolutní špičce. Všechno to bylo spíš jen o tom, že se mi hodně věcí dokázalo ve správný čas potkat nebo ti lepší dělali chyby. A díky tomu jsem získal už devět medailí. Jinak mi chybí každopádně asi čas strávený tréninky a závoděním. Letos jsem sice absolvoval asi nejvíc závodů v kariéře, ale i tak mají profesionálové závodů víc a jejich tréninky bývají daleko víc promyšlené. Věnují tomu nejen hodiny, ale i dny, což je pak na výkonech znát. Pro mě zkrátka timbersports není to nejhlavnější na světě. Dneska vím, že mě moje děti potřebují. A já s nimi strašně rád trávím čas, takže hledám nějaký kompromis, abych mohl dále sportovat, a přitom nezkazit věci, které jsou důležitější, a to je právě rodina. Závodění mě ovšem stále strašně baví a určitě s tím nechci zatím přestat.

Jak moc záleží ve vašem sportu na materiálním vybavení?

Pokud se bavíme o materiálu ve smyslu dřeva, na kterém závodíte, tak tady potřebujete štěstí, aby ten blok nebyl výrazně tvrdší než blok soupeře. Na druhou stranu musím říct, že bloky jsou poměrně dost vyrovnané a tím i podmínky. S tím do toho prostě jdete, že závodíte na přírodním materiálu a tam se může stát, že některý blok může být tvrdší nebo mít zarostlý suk, což vás zbrzdí. Ale tak to prostě je. Jinak co se týče materiálového vybavení, tak na tom záleží hodně. Největší roli tu ale sehrávají zkušenosti, jak přečtete dřevo a podle toho zvolíte sekyru, která je na to nejvhodnější - váhou, velikostí i vlastnostmi.

Martin Komárek, mistrovství světa v extrémním dřevorubeckém sportu Martin Komárek, mistrovství světa v extrémním dřevorubeckém sportu Foto: STIHL TIMBERSPORTS

Jsou v dostupnosti špičkového materiálu pro závodníky takové rozdíly jako třeba ve sjezdovém lyžování co se týká lyží?

Úplně ne, u nás je to o tom, že skutečně nejcennější jsou informace, jaký materiál na daný závod potřebujete. Druhá věc je samozřejmě to, kolik si můžete dopřát seker nebo ručních pil, protože nejen že se materiál tupí, ale dřevo má zkrátka různé vlastnosti na daných závodech, a pokud máte velký výběr, tak je to vždycky lepší. Ale jak jsem už říkal, rozhoduje především schopnost odhadnout blok a zvolit správnou sekeru.

Jak je Váš sport finančně náročný, prozradíte, na kolik vyjde jedna sezona?

Moje sezóna se odvíjí od počtu závodů, od podpory, kterou jsem v daném roce schopný získat. Náklady se pohybují mezi třemi sty až čtyřmi sty tisíci korun, takže je to velká suma. Nejvíc je to právě o cestovních nákladech a samozřejmě si v rámci možností obnovuju nebo doplňuju i materiálové vybavení. Musím říct, že po deseti letech mám opravu kvalitní materiály a dobré vybavení jako ti absolutní profesionálové, i když v menším počtu. Ale nemůžu říct, že by mě to znevýhodňovalo.

Na závody a exhibice chodí čím dál víc lidí

Jakou máte konkurenci v rámci České republiky?

Konkurence je velká a každým rokem stoupá. Pro mě je důležité, aby až na vrcholové úrovni nebudu já, tak aby tam byl Čech, který je toho schopen, což je poměrně těžká věc. My těch disciplín máme šest a vyhrát ve všech samozřejmě není jednoduché. Vyhrát jeden závod ovšem možné je. Ještě nějakou dobu ale vidím to, že pro kluky bude těžké obstát na světových závodech, protože realita je taková, že výkony musí být skutečně ve všech šesti disciplínách na špičce. A na tom oni teď makají. Skvělé je, že mezi závodníky, kteří u nás můžou vyhrát mistrovství České republiky, existuje jeden, který bude daleko před nimi, a to je Martin Kalina. Ten se letos se mnou dostal na světový šampionát jako třetí nejlepší Evropan. Takže z toho mám velkou radost.

Roste zájem o Vaši disciplínu?

Jen z diváckého pohledu. Popularita STIHL Timbersportu je každý rok větší a na naše závody a exhibice chodí čím dál víc lidí, které to baví. Druhá strana je rostoucí zájem sportovců. Tam už to úplně nevidím, protože náš sport je hrozně náročný, je to o velké dřině, je to velký žrout času a v neposlední řadě stojí i finanční náročnost vybavení. I když zase musím říct, že v současné době jsou ty podmínky daleko lepší, než když jsem začínal já, kdy informace a vybavení byly na úplně jiný úrovni a bylo těžké to všechno získat. Dneska co se tréninků, příprav i kontaktu s těmi nejlepšími závodníky týče, je to přes sociální sítě opravdu rychlá věc a funguje velice dobře.

Zmínil jste, že na rozdíl od největších soupeřů nejste profesionálním sportovcem. Živíte se tedy jako dřevorubec?

Já dělám v té dřevorubecké práci asi tři věci: ta nejzásadnější je kácení extrémních stromů, tedy někde v zástavbách nebo na místech, které vyžadují kácení od shora. To připadá zhruba na tři až čtyři týdny mojí práce v roce. Druhá věc je, že si připravuju dříví na trénink a samozřejmě připravuju dřevo i bloky na závody, hlavně co se týče výběrů.

Jak jste se ke sportovnímu dřevorubectví dostal?

Já se tam dostal na první kemp do německého Ruhpoldingu v roce 2001 a bylo to na doporučení od lidí, kteří tenhle kemp organizovali a jezdili po jiných závodech. A protože jsem předtím dělal závody s motorovou pilou, tak jsem k tomu měl blízko a zkusil jsem si to. Tenkrát nás tam bylo šedesát a mě vlastně vybrali mezi dvanáctku prvních, kteří si poté zkusili absolvovat závod naostro v Mnichově.

Pamatujete si, kdy jste pokácel svůj první strom?

Určitě jsem byl ještě kluk. Myslím, že mi mohlo být tak pět let a bylo to v lese, kde jsme osekávali větve na palivo na zimu. Rodiče chystali dříví, já si tam hrál se sekyrkou a určitě jsem pokácel nějaký menší stromeček.

Disciplíny sportovního dřevorubectví

Springboard

Vychází z dob, kdy dřevorubci nemohli přepílit mohutné stromy, protože jejich pily byly příliš krátké. Vysekali do stromu kapsu, do které umístili springboard (prkno). Z tohoto prkna ve výšce mohli strom porazit jednodušeji. Sportovní dřevorubci užívají dvou prken. Z prvního prkna se vyseká druhá kapsa, do které se umístí druhý springboard. Teprve z tohoto prkna ve výšce kolem tří metrů závodník přesekává blok o průměru 27 cm upevněný na vrcholu kmene.

STIHL Stock Saw

Poměřuje zručnost závodníků v řezání klasickou motorovou pilou. Závodníci používají k přeřezání dvou kotoučů z ležícího kmene průměru 40 cm sériově vyráběnou motorovou pilu STIHL MS 661 připravenou od organizátora. První kotouč se řeže směrem dolů, druhý směrem nahoru.

Standing Block Chop

Přesekávání stojícího kmene o průměru 30 cm. Disciplína simuluje kácení stromů a odkrývá tak zručnost závodníka v zacházení se sekerou. Závodníci používají na míru vyrobené sekery, upravené pro typ dřeva, který se přesekává. Sekery jsou extrémně ostré a jejich srovnání s žiletkami není vůbec od věci. Závodník naseká blok nejdříve do poloviny z jedné strany, poté jej oběhne a doseká ze strany druhé.

Single Buck

Řezání ruční pilou je jednou z nejstarších dřevorubeckých disciplín. Měření času začíná se signálem rozhodčího a končí s kompletním odříznutím kotouče z bloku o průměru 46 cm.

Underhand Chop

Závodníci stojí na ležícím kmeni o průměru 32 cm a v půli jej přesekávají nejdříve z jedné strany, potom se otočí a dosekají kmen z druhé strany.

Hot Saw

Cílem této disciplíny je odříznutí tří kompletních kotoučů v 15 cm široké výseči z ležícího kmene o průměru 46 cm v co nejkratším čase. Výkon těchto nechlazených speciálů přesahuje 62 koní a jejich cena je přes 100 tisíc korun. Síla, velikost a hluk cca 25kilogramových motorových pil dělají z Hot Saw jednu z nejatraktivnějších disciplín dřevorubeckých sportů. Při sledování této disciplíny se Vám určitě vybaví závody Formule 1.

reklama