reklama

Ruská mafie v krasobruslení? Nesmíme ani na WC, říká sudí

Tomáš Verner se dneska pustí do boje s favority závodu mužů na olympiádě v Soči. Tomáš Verner se dneska pustí do boje s favority závodu mužů na olympiádě v Soči. autor: Reuters
Přečtěte si rozhovor s krasobruslařskou sudí a šéfkou svazu Věrou Tauchmanovou.

Praha – Před měsícem hodnotila krasobruslaře na evropském šampionátu v Budapešti coby jedna z nominovaných rozhodčích, dnes večer bude v olympijském Soči Věra Tauchmanová, držet palce Tomáši Vernerovi a Michalu Březinovi jako vedoucí české krasobruslařské výpravy. 

A i když se i v souvislosti s výsledky některých dalších "subjektivně hodnocených" sportů na olympiádě zdvihla vlna kritiky, Tauchmanová tvrdí, že v současném krasobruslení už známky za "dojem" lze ovlivnit jen stěží. Na rozdíl od minulosti.

"Někteří rozhodčí bývalého Sovětského svazu měli údajně skutečně nakázáno a napsáno, jaké známky mají udělit, to kolegové viděli na vlastní oči. Tady tomu dáš 5,8 a 5,9, jinak nikam příště nepojedeš. Tohle se prý dělo, takže aby se rozhodčí zbavili tlaků okolí, tak je všechno nyní anonymní. Ani vrchní rozhodčí, ani členové hodnoticí kontrolní komise po soutěži jmenovitě nevědí, kdo konkrétně je tím rozhodčím, který udělil ony známky. Údajně jsou ale stejně tací, kteří se i v oné anonymitě umí orientovat," říká Tauchmanová.

Na poslední olympiádě ve Vancouveru jste byla rozhodčí, stejně jako letos na evropském šampionátu, nyní jedete do Soči jako vedoucí výpravy. Dle jakého klíče se vybírají rozhodčí pro krasobruslařské akce?

Losují se pro jednotlivé země na jednotlivé závody, já byla na posledních olympijských hrách, takže letos jsme vybrali jinou rozhodčí. Snažíme se, aby to bylo vyvážené a spravedlivé. Rozhodčí se losují mezinárodní federací (ISU) na jednotlivé soutěže, mistrovství světa, Grand Prix. Také se může stát, že nějakou sezonu nebude český rozhodčí vůbec vylosován.

Škatulkování není tak úplné pravdivé

Závodníci často říkají, že si na ně rozhodčí utvářejí během sezony názor, škatulkují, tahle rotace rozhodčích to ale trochu vyvrací.

Rotují, ale vidíme protokoly z jednotlivých závodů. Každopádně často to bývá tak, že když si závodníci stěžují na rozhodčí, tak v okamžiku, kdy se jim ne vše vydaří, když nemají potřebnou výkonnost. Bohužel mají často tendenci hledat chybu v rozhodčích, kolem sebe a pak až u sebe. Nechci znevažovat jejich názory, mají na ně nárok. Ale rozhodně to není tak, že celou sezonu je rozhoduje jeden rozhodčí. Navíc nad námi je hodnoticí komise, která naše výkony po každém závodě kontroluje. Není to tak jednoduché, jak to vypadá navenek.

Subjektivita tam stále je, ale je pořád menší a menší a nový způsob hodnocení ji ještě snižuje, protože se bere tzv. upravený průměr známek. Soutěž je rozhodována devíti rozhodčími, tři automaticky „vyškrtne“ počítač, nejhorší a nejlepší známka udělená za každý prvek a každý tzv. programový komponent těmi „započítávanými“ rozhodčími se pak škrtá. Takže pět rozhodčích vlastně rozhoduje naslepo, aniž by věděli o tom, že jejich hodnocení se nezapočítává. My nevíme, koho počítač vylosuje na ostré rozhodování. Mnohdy je pro nás obtížné najít své vlastní hodnocení ve výsledném protokolu. Pokud jsem například vylosovaná jako rozhodčí číslo devět, v protokolu může být moje hodnocení u jednoho soutěžícího pod číslem dvě, u dalšího pod číslem čtyři, pak pod číslem sedm atd. Na mistrovství Evropy nebylo moje hodnocení ani jednou pod číslem, které jsem dostala při losu.

Přesto stále převažují názory, že silné státy to mají lehčí. Proč?

Mají to lehčí, protože mají vynikající závodníky. Takový Švýcar Stéphane Lambiel byl z malého státu a vyhrával, protože prostě byl nejlepší. V životě se mi nestalo, že by za mnou přišel někdo například z Kanady a řekl: „Patrick Chan je silný, dej mu více bodů”. Je to o tom, že ve větších státech mají větší konkurenci, takže jezdí lépe připraveni. Kazachstán rozhodně není krasobruslařskou velmocí, ale má nyní Denise Tena, který byl loni na mistrovství světa těsně druhý. A když se vrátím k poslední olympiádě a tématu Pljuščenko, kterému rozhodčí – včetně mě, protože já mezi nimi seděla také – strašně ublížili...

Stačí se podívat na známky. On si to zlato s Lysackem neprohrál v komponentech – tedy v tom subjektivnějším hodnocení – ale ve známce za technické prvky. Když prostě špatně dopadal a špatně vyjížděl ze skoků, tak musel mít srážky. Pokud jeho soupeř předvedl čistě tři obtížné kombinace skoků, tak body za ně získané byly prostě vyšší než body získané za čtverný skok.

Je jasné, že body za to, jak kdo ztvárňuje hudbu pohybem na ledě, vždycky subjektivní budou, ale pokud je to sporné, tak je to stejné jako například v Superstar nebo X-Faktoru, kde máte také čtyři experty, ale každému se líbí jiný styl interpretace. Ale tohle všichni závodníci vědí. A pokud se jim to nelíbí, tak si měli vybrat jiné sporty, házet oštěpem nebo skákat do dálky. Co jsem ale chtěla říct, je to, že se málokdy stane, aby závodníkovi prohrála závod známka za předvedení, v drtivé většině je to kvůli technické známce.

Ale je mi jasné, že stížnosti budou. Je také pravda, že ten, kdo má jméno, je dlouhodobě skvělý, tak jeho komponenty budou třeba o toho čtvrt bodu vyšší, protože už je známý, ale rozhodně vám jen to slavné jméno nevyhraje nebo neprohraje celou olympiádu. O rozhodčích se ale bude vždycky mluvit. Pak to ale může dojít až k tomu, že Maxim Kovtun prohlásí po Evropě, třeba jen z legrace, že o výsledcích rozhoduje „ruská mafie”, potom to někdo řekne dál a stane se z toho mezinárodní konflikt. Ale dokud krasobruslení nebude hodnoceno jen počítačem, tak se těchto dohadů nikdy nezbavíme.

Zrovna jemu se vrátila jeho slova jako bumerang, protože na olympiádu nakonec jede Pljuščenko poté, co přesvědčil svaz jízdou za zavřenými dveřmi, přestože na ruském mistrovství vyhrál Kovtun...

Tohle je podle mne obrovský problém ruského svazu, ale v rámci vlastních závodníků. Rusové mají na olympiádu jen jedno místo a všichni věděli, že to bude problém. Všichni věřili, že nominaci vybojuje Pljuščenko, jenže po operacích a všech dalších zdravotních komplikacích na domácím šampionátu prohrál s Kovtunem. Představitelé ruského krasobruslení tedy řekli, že o nominaci rozhodne mistrovství Evropy, kterého se Pljuščenko nezúčastnil a na kterém byl ale Kovtun z Rusů nejhorší (pátý, pozn. redakce). Takže místo rozhodnutí nechali jet Pljuščenka (na žádost jeho trenéra) volnou jízdu za zavřenými dveřmi. Na základě volné jízdy, kterou veřejně nikdo neviděl, byl Pljuščenoko nominován na olympiádu. Takže ruská „mafie“, pokud použijeme Kovtunovo označení, vlastně neovlivnila nikoho zvenčí, ale fungovala uvnitř svazu.

Jak to, že taková velmoc má v soutěži mužů na olympijských hrách, navíc domácích, jen jedno místo?

Vychází to z výsledků z posledního světového šampionátu, další nominační závod byl na začátku sezony v Oberstdorfu, ale tam mohly získat nominaci jen země, které neměly zajištěné žádné místo z mistrovství světa. Nominaci nezískávají závodníci sami pro sebe, získávají ji pro stát. Takže kdo nakonec jede, vybírají jednotlivé federace. Pljuščenko nejel na mistrovství světa, prohrál na domácím šampionátu s tím, kdo místo pro Rusy vyjel. Ten, který nominaci pro Rusko získal, nyní nejede, což je pro něho hodně tvrdé. U nás to rozhodnutí bylo relativně snadné, přece jen Michal Březina s Tomášem Vernerem jsou jasně nejlepší. Nikdo nominaci nezpochybňoval.

O nominaci Březiny s Vernerem nebylo pochyb

To by asi bylo velké překvapení, s ohledem na jejich výkonnost...

Byl by to nesmysl, kdyby nejeli oni dva, ale různě se někteří lidé podivovali nad naší nominací žen. Právě v Oberstdorfu vyjela jedno místo pro Česko Bětka Ukolová. Již před touto soutěží předsednictvo Českého krasobruslařského svazu rozhodlo, že pokud bruslařka, která si na základě nominační testovací soutěže vybojuje právo účasti na Nebelhorn Trophy v Oberstdorfu, získá přímou nominaci na olympijské hry, bude na olympiádu skutečně nominována. Mistrovství republiky vyhrála Eliška Březinová, která na základě tohoto výsledku byla nominována na mistrovství Evropy, nominace do Soči se ale neměnila. Ani toto rozhodnutí neprošlo úplně bez poznámek, ale nedošlo k jeho vyloženému zpochybnění. Jsem každopádně ráda, že naše rozhodnutí, které jsme se udělali s dostatečným předstihem, aby závodnice měly předem jasně daná kritéria, samotné krasobruslařky respektují a že na rozdíl od Rusů nemusíme řešit ještě nějaké nominační problémy a konflikty.

Co ukázala Evropa z českého pohledu? Jaké mají muži šance? Čistě matematicky s ohledem na jejich osobní nejlepší výkony a na ty, za které se rozdávají medaile na olympiádě, by byl jakýkoliv cenný kov pomalu zázrak.

Byli bychom za ni moc rádi, ale pokud se – jak říkáte – vezmou propočty, tak by to bylo skutečně hodně překvapivé. Muselo by se sejít úplně všechno - oni zajet dvě životní jízdy a soupeři přece jen trochu něco pokazit. Špička světového krasobruslení je strašně vyrovnaná a pokud všichni předvedou svá maxima, tak papírově to na medaile skutečně není. Ale led klouže, může se stát cokoliv a nervy hrají také velkou roli. Sezona i samotná olympiáda jsou hodně dlouhé, udržet fyzickou i psychickou pohodu je hrozně těžké. Může se stát cokoliv, ovšem jakékoliv umístění v první šestce by bylo výborným úspěchem, kandidátů na medaile je tam asi deset.

A kdybyste měla říct, kdo jsou dle letošní výkonnosti největší favorité?

Osobně mezi ně neřadím Pljuščenka, nedovedu si představit, že po všech zdravotních problémech vydrží všechny čtyři programy tak, aby měl medaili, navíc vše v rámci jednoho týdne. Já tomu nevěřím, ale možná se pletu. Podle mne jsou velcí favorité Japonci, všichni tři skvělí, Kanaďan Chan, Španěl Fernandez, pokud pojede jako na mistrovství Evropy, Číňan, Američané jsou silní, ale nevyzpytatelní, Denis Ten z Kazachstánu a věřím, že se v té špičce objeví i naši muži. Každopádně všichni Asiati a zástupci amerického kontinentu předváděli v této sezóně skvělé výkony, podle mne jsou na tom o něco lépe než Evropané.

Tajnosti kolem sudí nechápou ani sami sudí

Ještě zpět k vám coby rozhodčí. Jak je to s tím tajením, kdo je který bodující sudí?

Hodně zajímavé a hodně divoké. My sami se pak hledáme, jak už bylo řečeno ve výsledném protokolu, abychom mohli zkontrolovat udělené hodnocení. Tahle anonymita byla vymyšlena na ochranu rozhodčích, protože na ně byly údajně vytvářeny tlaky, museli poslouchat při bodování představitele vlastní federace, takže například mohlo být na té ruské či jiné mafii něco pravdy. Někteří rozhodčí bývalého Sovětského svazu měli údajně skutečně nakázáno a napsáno, jaké známky mají udělit, to kolegové viděli na vlastní oči. Tady tomu dáš 5,8 a 5,9, jinak nikam příště nepojedeš. Tohle se prý dělo, takže aby se rozhodčí zbavili tlaků okolí, tak je všechno nyní anonymní. Ani vrchní rozhodčí, ani členové hodnoticí kontrolní komise po soutěži jmenovitě nevědí, kdo konkrétně je tím rozhodčím, který udělil ony známky. Údajně jsou ale stejně tací, kteří se i v oné anonymitě umí orientovat.

Teď mi přijde, že se nebavíme o krasobruslení, ale detektivce. Není to zbytečně moc komplikací a tajností na tak ladný sport, jakým krasobruslení je?

Myslím, že ano, dokonce se nyní mluví o tom, že na dalším kongresu budou předloženy návrhy, aby se rozhodčí odtajnili, ať se tedy ukáže, kdo jak boduje, ať je vše objektivní a bez spekulací. Všechno totiž došlo až k takové absurditě, že při závěrečných poradách, při kterých se rozebírají výkony předvedené na ledě i hodnocení rozhodčích, musí vše zůstat anonymní. Jenže...

Když vrchní rozhodčí řekne: „Jeden rozhodčí dal v tomto prvku závodníkovi +1, druhý -2, proč a co je správné?”, je přece jasné, že se ozvou ti, kterých se to týká, protože se brání případnému postihu. Takže pak zaznívají absurdní hlášky typu: „Já jsem minus dva nedal, ale chápu, proč to někdo udělal, protože….” Rozhodčí mají na poradách rozebírat své hodnocení, ale nesmí svoji známku prozradit. V okamžiku, kdy hodnoticí komise rozhodne, že dané hodnocení bylo nepřijatelné, je protokol zaslán technické komisi, ta musí potvrdit onu nepřijatelnost a teprve potom je odtajněno jméno rozhodčího. Toto jméno je ale odtajněno až předsednictvem ISU, které pak případně ono chybné rozhodnutí potrestá. Ona anonymita k ochraně rozhodčích je prostě někdy až absurdní.

Není naopak paradoxně tento systém daleko lépe ovlivnitelný? Protože pokud dokáže přes to všechno někdo zjistit, kdo jak boduje, ale zároveň je vše oficiálně anonymní až k nejvyšší instanci, tak je podobný systém naopak strašně zranitelný.

To máte bohužel naprostou pravdu, když si to někdo dokáže šikovně spočítat, tak to vlastně možné je. Ve výsledku vše může být kontraproduktivní. Pokud už tedy jsou výsledky určovány rozhodčími, tak ať všichni vědí, kdo jak bodoval, a případně ať si pak své známky každý obhajuje. Všechno má své pro a proti, ale některá rozhodnutí jsou skutečně až přehnaná a absurdní.

Úplně se zbavit známek za komponenty také nejde. Přesto nepomohlo by, kdyby technické parametry ve výsledné známce výrazně převažovaly?

Ono to ve své podstatě už tak je, protože s těmi technickými body nic neuděláte. I když je dávají také rozhodčí, body za obtížnost jsou jasně dány, minusové i plusové body jsou jasně dané pokyny, kterými se rozhodčí musí řídit. Opět se vracím k minulé olympiádě, kde o medailích rozhodly body za techniku. Myslím navíc, že tento fakt pozvedl celé krasobruslení, kvalita a obtížnost jízd závodníků šla nahoru.

Lobbování? Nevím, jak by to šlo udělat

Slova „lobbing“ a „ruská mafie“ se objevila v článku na serveru iDnes.cz těsně po mistrovství Evropy. Co jste si především o tom prvním myslela, když jste ten článek četla?

Je pravda, že závodníci mají často pocit, že je o medaili připraví rozhodčí. Tentokrát se ale například Michal Březina připravil o medaili sám jenom tím, že začal pozdě točit piruetu a nestačil předvést všechny její obtížné varianty, to byla naprosto zbytečná chyba. Proto přišel o medaili, ne proto, že někdo lobboval, nebo nelobboval. Ostatně já ani lobbovat nemohu, nesmím, protože pak bych už taky nikdy na žádný závod coby rozhodčí nejela. Já věřím tomu, že drtivá většina sudích rozhoduje dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Navíc jakýkoliv pokus o ovlivňování rozhodčích se podle tzv. etického kodexu musí nahlásit, musí to nahlásit ten, kdo je někým ovlivňován, i ten, kdo podobné praktiky vidí. Já skutečně ani nevím jak, za kým bych měla chodit, abych za naše reprezentanty lobbovala.

Třeba tak, jak jste říkala: přijdou, přinesou papírek, kde máte přesně určené body, a k tomu nějaké peníze...

Ano, údajně se to i stalo, ale proto se také měnila pravidla. Za mnou třeba nikdy nikdo takhle nepřišel. Navíc rozhodčí sami se bojí. Protože víme, že jsou na nás namířené kamery, dvakrát se podíváte doprava, doleva a může to být považováno za jakési domlouvání nebo „opisování“ známek. Údajně to došlo až tak daleko, že prý jsou někde kontrolované kamerami i hotelové pokoje rozhodčích, jestli se tam scházejí s kolegy a domlouvají hodnocení. A to už mi přijde hodně přitažené za vlasy. Osobně nic takového prostě neznám, nesetkala jsem se s uplácením. Jestliže někdo předvede jasně nejlepší výkon, tak prostě vyhraje bez jakéhokoliv uplácení a lobování.

Zmínila jste tu minutovou prodlevu mezi dojetím závodníka a odesláním bodů do počítače. Ani tam nemůže nic proběhnout?

To by někdo udělal jen jednou - vrchní rozhodčí má právo vás okamžitě vykázat přímo z místa uprostřed soutěže. Mobily a další elektronická zařízení, všechno musí být vypnuté. I během rozjížďky. Někomu vedle sebe řeknete, že na vás táhne, na kamerách to vypadá, že se bavíte, a vykážou vás, tohle se už i stalo. Jediný člověk, se kterým se můžete, případně musíte během soutěže bavit, je vrchní rozhodčí.

Ještě mě napadá jeden moment, kdy by se dali ovlivnit rozhodčí. Soutěže jsou dlouhé, co pauzy na toaletu? I tam vás hlídají?

Ne, tam samozřejmě můžeme, ale jen během úprav ledu mezi jednotlivými skupinami závodníků, během soutěže ale máme smůlu, rozhodčí to musí vydržet. Jasně, může dojít k prekérním situacím, ale to už je sport. My navíc máme ony místnosti oddělené, mezi veřejnost nemůžeme. A pokud jde o biologické potřeby rozhodčích - při úpravách ledu se to vše za těch deset až patnáct minut stihnout dá. I lehce se najíst nebo, v případech kuřáků, vykouřit i tu potřebnou cigaretu.

První část rozhovoru s ní věnovanou homosexualitě na olympiádě a novince v podobě týmové soutěže si můžete přečíst ZDE!

reklama