Val Gardena (od zvláštního zpravodaje) - V baru malebného hotýlku Miravelle v Jižním Tyrolsku sedí vedle sebe dva bratři. Sjezdař a jeho trenér. Oběma se v očích zračí velká únava. „Páteční super-G vynecháváme, Ondra pojede jen sobotní sjezd,“ říká Tomáš Bank a jeho bratr jen souhlasně zakývá hlavou.

Jsme ve Val Gardeně, nádherném zimním středisku, které je v těchto dnech epicentrem světového lyžování. Ondřej Bank se připravuje na start v sobotním sjezdu. Čeká ho pekelný Sasslong, tak se místní obávaná sjezdovka jmenuje.

„Pobolívají mě záda, ale to by mělo být v pořádku. Jsem vyřízený, ten program je opravdu drsňárna,“ vysvětluje lyžař a rukou si přitom prohrabává rozcuchané vlasy, které zdobí pár dreadů. I když vyčerpaný, vypadá šťastně. Aby ne. Po dvou letech je konečně zdravý, ve výborné fyzické kondici a jeho výkony stoupají před olympiádou v Soči do nadějných výšin.

Bank: Je to pro mě malý zázrak

„Pro mě je to malý zázrak, jak to teď klape. Ty první závody, hlavně teď v té Americe, to bylo super. Když jsme trénovali celé léto, tak jsem věřil, že by to mohlo vyjít. A ono to opravdu vyšlo. Je to skvělé, chceme jezdit s těmi nejlepšími,“ neskrývá své ambice Bank.

Už zítra ho ale čeká náročná úloha. Poprat se s místní zrádnou sjezdovkou plnou dlouhých a zákeřných skoků. „Jejich tam asi dvacet, skoro půlku sjezdu je člověk ve vzduchu. Při prvním tréninku jsem si připadal jako na centrifuze, opravdu, jako na horské dráze,“ popisuje Sasslong, na němž se jede průměrnou rychlostí 101 kilometrů za hodinu, český sjezdař.

Jeho trenér a bratr v jedné osobě zapíná počítač a pouští záběry z tréninku. Mají pravdu, na trati přichází jeden skok za druhým. „Nikdy jsem to tu nejel, je to hodně specifický sjezd. Předevčírem na tréninku jsem tu dost tápal,“ podotýká Ondřej. „A dneska si tápal ještě víc, když se tak dívám na to video,“ reaguje Tomáš. „Ne ne, dnes jsem měl lepší pocit, dnes to bylo v pohodě,“ končí úsměvnou debatu mladší ze sourozenců.

„Nejhorší je, že mě to prostě baví“

Ale po chvíli přiznává, že jistý se na těžké trati rozhodně necítí. „Přišlo mi, že jsem pět metrů ve vzduchu a najednou kontroluju, jestli teda dopadnu až na rovinu a rozsekám se, anebo jestli to pořád vychází. Naštěstí to zatím docela vychází, ale jen tak tak. Tu trať jsem znal z televize, ale letos mi přijde mnohem horší. I ostatní říkají, že je to pekelné. Na skoky asi nejtěžší trať. Ale aspoň si je můžu natrénovat, koukal jsem totiž, že na trati v Soči jich taky pár je,“ popisuje Ondřej Bank.

Čekali byste, že bude zraněními decimovaný sportovec na takovém svahu opatrný? Rozhodně ne. „To nejde. Když je člověk opatrný, může to být zrádné a nebezpečné. Musíte jet naplno. A já si to hlavně užívám,“ říká Bank.

„Když jsem najížděl na ten nejtěžší skok, říkal jsem si, že jsem idiot. Nejhorší ale je, že mě to prostě baví. Před prvním tréninkem jsem měl velký respekt, ale přijel jsem dolů a byl jsem nadšený,“ dodává rodák ze Zábřehu na Moravě.

Trenér je klidnější díky novým lyžím

Bojí se Tomáš Bank o svého bratra? „Ano, jsem hodně nervózní. Víc, nebo spíš jinak, než když jedou jiní naši reprezentanti,“ připouští kouč národního týmu alpských lyžařů. „Ale letos je to lepší, protože vidím, že v jeho sjezdech nejsou žádné krizové okamžiky. Stojí na tom pevně a nechytá tam ty nerovnovážné stavy, které se objevovaly na minulých lyžích,“ připomíná Bank nedávnou výměnu vybavení. I sám Ondra tvrdí, že po změně už se tolik nebojí.

„Ty lyže byly hrozně nepředvídatelné. Povolily někde, kde jsem to vůbec nečekal. Nejdřív jsem si to nepřipouštěl, člověk to nechce svádět na lyže, ale třeba to zranění čelisti bylo jejich vina, tam mi lyže nezatočila.“
Nové lyže zatím slouží na jedničku, jsou jako dělané na rychlostní disciplíny.

„Proto nechceme žádné závody moc vynechávat. Je dobré najezdit co nejvíce kilometrů, lyže se pak ještě zrychlují. Pokud to tak půjde dál, mám na to, abych byl i na olympiádě do dvacítky,“ láká fanoušky Ondřej Bank. Potvrdí vysoké cíly i na horské dráze jménem Sasslong? Uvidíme v sobotním poledni.