reklama

Proč, Sparto? Doma máš i na Neapol. Vyjedeš ven = vyměkneš

V síti za zády Marka Štěcha se v Bernu balon zatřepotal dvakrát. A Sparta v Evropě dohrála V síti za zády Marka Štěcha se v Bernu balon zatřepotal dvakrát. A Sparta v Evropě dohrála autor: Reuters
Aby byla fotbalová Sparta v mezinárodní konfrontaci úspěšnější, musí podávat suverénnější výkony na hřištích soupeřů

Glosář - Gurmán ví, že na konec hostiny patří sladká tečka. Bohužel, v Bernu ji Sparta svým fanouškům nenaservírovala. Prohrála 0:2, v Evropě končí.

Potvrdilo se, bohužel, že v jejím menu pořád nějaké ty ingredience scházejí. Nikoli ovšem když vaří ve vlastní kuchyni na Letné. Tam umí namíchat tak ostrý guláš, že to i divokým Neapolitáncům, uvyklým na leccos, div nepropálí krk.

Jenže na výlety do Tallinnu, Malmö, Zwolle, Neapole a teď také do Bernu jezdí Sparta příliš nalehko, bez koření -  její polévka, kterou tam nabízí, bývá pravidelně nedosolená. A v degustační soutěži jménem Evropská liga to na přezimování nestačilo.

Přitom v bratislavské, lehce zplesnivělé kantýně Sparta tenhle problém neměla, tam se chovala jako doma. Respektive jako na hřištích ligových soupeřů, tedy s náležitou suverenitou. Jenže prakticky všude jinde má v hlavě blok. A dokud ho neodstraní, lepší to asi nebude.

DNA vítězů, nebo vnitřní strach?

"My jsme tady ale herně nepropadli,"  zdůrazňoval kouč Vítězslav Lavička hned po utkání, sotva se mu před ústy objevil televizní mikrofon.

To má jistě pravdu. Jenže možná i tahle bezprostřední reakce odkazuje na to, proč Spartě nejen v Bernu chyběla taková míra sebevědomí, jakou oplývá ve svém letenském hradu. V podvědomí trenéra a potažmo i hráčů jako by pořád dominoval nevyslovený strach z toho, že když hrají venku, visí ve vzduchu průšvih. No a on se pak dostaví.

Připomeňme, že v Neapoli Lavička div nejásal nad tím, že jeho tým prohrál jen 1:3. Ano, já vím, že soupeřem byl špičkový celek silné italské Serie A. Ale sorry, takhle prostě nevystupuje na povrch DNA vítěze.

S definitivní platností se pak odpověď na otázku, zda ji uvnitř máte, nebo ne, dozvíte ve chvílích, kdy už se prostě musí rozhodnout. A takové přinesl právě zápas v Bernu.

Stačí, když si na Spartě pustí ze záznamu domácí utkání s Young Boys - a pak to čtvrteční. Na Letné Sparta v říjnu švýcarského soupeře přejela naprosto jednoznačným způsobem (3:1), její hráči šli do každého souboje s velkým odhodláním a jistotou, co do úspěšnosti v nich pak byli naprosto suverénní.

V Bernu sice ve čtvrtek po většinu první půle drželi balon, měli sem tam i nějaký náznak šance, ale soupeř, sázející doma v hojné míře na brejky, vršil hromádku svých gólových příležitostí se stále větší intenzitou.

Příliš hodní na úspěch

Bern měl čistou šanci už někdy ve 2. minutě, kdy soupeře za zády nevytušil Costa a jen nepřesná mířidla domácích a posléze i několik výtečných zásahů brankáře Štěcha oddalovaly chvíli, kdy nastane problém.

Spartě stačila v Bernu k postupu do jarní části Evropské ligy plichta, Lavičkovi hoši ale před utkáním pořád opakovali, že na ni hrát neumějí - a v tom měli tedy pravdu. Přestože Sparta nepředváděla žádné útočné harakiri, stejně se Bern nemusel příliš trápit, když v její defenzivní vlně úspěšně hledal neutěsňované průduchy.

Pokusů o zakončení Young Boys pořád přibývalo a domácí hráči měli svou úlohu o to jednodušší, že na ně sparťani byli doslova neuvěřitelně hodní. Nešli jim v defenzivě vůbec do těla, neuměli si před vlastní brankou v povolené míře zjednat autoritu a pořádek. Častokrát jen stínovali.

Což pak bylo ještě viditelnější ve druhé půli, kdy Bern změnil taktiku a začal hrát nátlakový fotbal, který plodil řadu standardních situací. I při nich Sparta bránila doslova zoufale, soupeř s vyšší kvalitou v koncovce by Holkovi a spol. za tohle poskakování mimo balon a tělo soupeře vyprášil kožich mnohem důkladněji.

Přišla penalta, nad kterou se sparťané ošívali, ale po mém soudu k nějakým velkým stížnostem nebyl důvod, Kadeřábek si výrazně pomohl rukama - a bernský tlak prostě našel své logické vyústění. Na to, že se českým barvám bude pořád připískávat tak, jako třeba při utkání reprezentace v Istanbulu, bychom si asi zvykat neměli. (Mimochodem, po takovém excesu pak také těžko očekávat, že zrovna turecký sudí při nejbližší příležitosti setkání s Čechy zrovna takový zákrok jako v Bernu přehlédne...)

Po transferním fiasku bez bonbonku

Kdyby za stavu 0:1 proměnili své velké šance Hušbauer nebo Holek (co chtěl víc?), Sparta by postoupila a všichni by se tvářili spokojeně.

Leč nestalo se. Namístě i tak jistě není žádné sekernictví, Sparta v Evropské lize rozhodně nevybouchla, nicméně prostor pro střízlivou analýzu toho, proč v tabulce zůstala pod postupovou čárou, protože ji v tomto ohledu překonal tým úrovně Young Boys Bern, tu jistě zůstává.

Můžeme mluvit o tom, že kvůli bolavým zádům chyběl David Lafata, jeden z nejúspěšnějších střelců letošní Evropské ligy vůbec. O tom, zda byl prima nápad nahradit ho na hrotu zrovna křídelníkem Přikrylem, brejkovým typem, který pak ale dostal s bídou jeden balon do běhu. O tom, proč Sparta najednou zjišťuje, že vlastně nemá útočníka číslo 2. O tom, že když hraje místo zraněného Váchy náhradník Mareček, nějakou tu fatální "mindu" v rozehrávce u něj bohužel vyloučit nelze. Nebo o tom, že porazit doma Neapol, stačila by Spartě v Bernu k postupu i prohra o gól, takže by v závěru mohla hrát bezpečněji. Ale podstata problému je podle mě jinde.

V tom, jak fatální rozdíl v míře vlastního sebevědomí předvede tým Sparty proti témuž soupeři doma a venku. O tom, že Young Boys Bern je protivníkem, kterého sama výkonnostně převyšuje, se přitom Sparta na Letné jednoznačně přesvědčila. Jenže na jaře budou hrát Evropskou ligu Švýcaři, Sparta nikoli.

Není tak dávno doba, co se o pohárovém jaru českým celkům ani nezdálo: V posledních letech se ho ale dočkaly čtyřikrát v řadě, z toho Sparta dvakrát. Jenže tentokrát žádný bonbonek ve stylu Liverpoolu či Chelsea nepřidá.

O evropské suverenitě plzeňských barev v éře Pavla Vrby se Spartě pořád může jen zdát. Viktoria si dva starty v Lize mistrů proložila jednou Evropskou ligou, třikrát proskočila do jara. Jen v uplynulém ročníku vydělala 336 milionů korun.

To Sparta, jež letos v Evropské lize právě dohrála, se zastavila někde u 55 milionů na bonusech od UEFA. Loni po Häckenu nevydělala vůbec nic.

Teď lze očekávat, že doplnit v kase místa po chybějících bankovkách pomůže přestup Hušbauera, možná i Krejčího či Kadeřábka. Byť u nich je asi pravděpodobnější letní transfer, po Euru "jedenadvacítek".

Jaro už jim v dresu Sparty bohužel žádnou evropskou konfrontaci nepřinese, "jen" domácí ligu. Po letním fiasku, kdy kromě celkem úspěšné brankářské dvojice přivedla Sparta jen pomalého Kováče a komparz v podání Nešpora či  Breznaníka, bude nyní zajímavé sledovat, jaké prima nápady si vrchní letenský personalista Jakub Otava schoval na zimu.

Jen pro srovnání: v Plzni, kde v čele tabulky přezimují s náskokem jednoho ligového bodu na Spartu, už stihli podepsat Mahmutoviče, Vůcha a Pilaře.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

reklama