Glosář - Probuzená skrytá síla a lahodná chuť vítězství sálaly ve čtvrtek večer z letenského stadionu Sparty. A jen pár vteřin hry dělilo od úspěchu hráče Plzně v Madridu.

Očekávaná konfrontace českého a španělského klubového fotbalu dopadla nadobyčej dobře. Sparta v Evropské lize porazila Athletic Bilbao 3:1, Plzeň na Atlétiku Madrid podlehla 0:1.

Musím uznat, že moje předzápasová přirovnání, která aktuální stav fotbalu v obou zemích přirovnávala k výkonnostnímu rozdílu mezi říčanským a novozélandským ragby, vskutku netrefila cíl.

Nebo že by snad Říčany hrály tak dobře? :-))

Na konci se utrhli ze řetězu

Ale teď vážně: Plzeň po devadesát minut držela kombinovanou sestavu Atlétika na řetězu, ale v nastavení řetěz povolil, škoda.

To Bilbao, jež právě s Atlétikem nastoupilo v květnu ve finále Evropské ligy, zahrálo v Praze v kontextu své výkonnosti z minulé sezony velmi slabě.

Předchozí věta ovšem zároveň nemůže ani o píď snížit chválu výkonu Sparty. Ten byl totiž nejlepší za poslední roky. Zdá se, že spící krasavice ze svého chvílemi děsuplného psychedelického snu konečně procitá.

A princem, který jí skrze polibek opět vrátil bdělost, sílu a (herní) krásu, je Vítězslav Lavička.

Co Hřebík sliboval od zimy, přišlo v říjnu

Tak dobře jako proti Bilbau Sparta nezahrála nejméně dva roky. Když jsem hledal srovnání, vybavil jsem si leda výhru nad Palermem 3:2 z podzimu 2010.

Každopádně čtvrteční výkon nesnese srovnání s ničím, co dosud Sparta předváděla od začátku "Revoluce", která návratem Jaroslava Hřebíka na Letnou nastala loni v prosinci.

Presing, kontrapresing, blesková přechodová fáze, důraz, ale zároveň i fotbalová řešení v obraně, kreativita a kvalita v ofenzivě. To byly postuláty, které Hřebík od zimy sliboval. K vidění byly až ted, na začátku října. A odneslo to Bilbao.

A paradoxně zrovna ve chvíli, kdy se Sparta po porážce v Lyonu a třech neúspěších v lize chytala posledního stébla. Dostat do toho všeho nějaký řachanec ještě od Bilbaa, asi by se celá koncepce na Letné otřásala v základech.

Jenže Sparta nepropadla hysterii (jako na jaře) a vzala to za ten správný konec. Výsledkem bylo velké vítězství, které jí teď může do žil vstříknout velké sebevědomí a poznání, že celá ta dosavadní práce opravdu nebyla marná.

Matějovský? Momenty jak od Messiho

Nemůže být sporu o tom, že chlapíkem, který i v tuhle těžkou chvíli udržel v týmu to potřebné pozitivní vyladění je Vítězslav Lavička.

Nemusíte s ním být v denodenním kontaktu a mít doktorát z psychologie, abyste třeba i z kratičkých pozápasových rozhovorů pro kamery uměli rozlišit, jak asi na mužstvo působí on, a jaké neurotično naopak na mužstvo muselo sálat z jeho předchůdce Martina Haška, který ještě trenérsky nenašel sám sebe, natož aby hledal vítěznou cestu pro Spartu.

Teď anebo nikdy, jako by si řekli sparťané. Podobně jako třeba na jaře v Liberci, kdy jeden ze zápasů o titul dokázali urvat silou a koncentrací. Tentokrát k tomu ale přidávali i souhru a kvalitu.

"Překvapili nás hráči číslo 8, 22 a 25. Čekali jsme, že budou defenzivnější," přiznal po utkání Marcelo Bielsa, který před časem trénoval i Argentinu a teď vede Bilbao.

Matějovský (8) po několikatýdenní pauze způsobené bolavým kotníkem skočil do zápasu v neuvěřitelném stylu. Přeženu jen maličko, když napíšu, že ukázal dvě tři akce, za které by se nemusel stydět ani Messi.

Až Kadlec odežene dvojníka, bude král

Vyvážený mix ofenzivní a defenzivní práce předváděl Hušbauer (22) a do soukolí konečně zapadl i Holek (25). Nositelem herní kvality byl ale vedle Matějovského zejména Václav Kadlec. "Dělal nám ve středu hřiště velké problémy," přiznal Bielsa.

Hlava vztyčená a balon i ve velké rychlosti přilepený k noze. To je Václav Kadlec, model evropské poháry. Je otázkou, proč za sebe do ligových zápasů občas posílá dvojníka, který neobejde ani patník. Až si na tu otázku odpoví, bude král.

Ještě pár jmen stojí určitě za zmínku: Bekim Balaj na hrotu předvedl takový part, že nemocný Leo Kweuke Spartě vůbec nescházel.

A zvláštní podkapitolkou jsou pak krajní obránci. Obecně platí, že když kyvadlově dokáží podpořit ofenzivu a ještě se poctivě vracet, stoupá výkon týmu geometrickou řadou.

Byl na odstřel, teď Spartu posadil na koně

Bilance utkání přitom svědčí o mnohém: Pamič přihrál Kadlecovi do velké šance, po níž zvonila tyč, jeho kolega z pravé strany Zápotočný pak otevřel skóre. Ano, ten Zápotočný, který měl u Haška s Hřebíkem stopku. Lavička si jeho setrvání v kádru v létě vybojoval a včera večer si mohl gratulovat.

Aby bylo jasno: Spartě k jejímu rozjezdu mezi hvězdy hodně napomáhal i vývoj zápasu.

Bilbao sice zjevně nebylo ve své jarní kůži, v níž vyprášilo kožich i Manchesteru United, ale přesto hned zkraje rozjelo kolmou kombinační akci, které pokazila jen nepřesná finální přihrávka do jasné šance, jinak to byl skoro gól.

V první půli pak Sparta měla jasně víc ze hry, nicméně při Zápotočného gólové střele se zrovna nevyznamenal gólman hostí. A ten měl smůlu také u druhého gólu, kdy Balajovu střelu tečovala obrana.

Baskové padali do přichystaných pastí

Bilbao mělo obrovský problém založit akci. Ve středu hřiště totiž ztrácelo míč ve sparťanských pastích. Z tribuny se zdálo, že Sparta má moc dobře přečtené proudy baskické hry: hráči v rudých dresech číhali v optimálních pozicích a jejich důraz na rozehrávku Bilbaa platil.

V poločase musel v kabině Athletiku proběhnout neuvěřitelný cirkus. Na hřiště v zelených dresech vyběhl úplně jiný tým, který začal hrát typický španělský fotbal s trpělivou kreativní kombinací a držením míče.

Brzkým následkem změny kvality hry hostí byla šance, v níž se vyznamenal gólman Vaclík.

Válka Bielsa-Llorente Spartě určitě nevadila

Kdyby v ten moment Bilbao snížilo na 2:1, mohlo se ještě všechno otočit. Místo toho přišel Kadlecův únik, odpískaný pokutový kop (byl ten faul ve vápně, nebo ne? já fakt nevím...) a posun skóre na 3:0.

Sparta se pak dostávala pod tlak. Když v 72. minutě inkasovala, dokázala ale ještě zaktivizovat svou hru a přerušovat do té doby souvislý nápor hostí. Nebýt toho, druhý inkasovaný gól by asi přišel (a pak možná i třetí, kdo ví).

Spartě každopádně pomohlo, že největší hvězdu Bilbaa - útočníka Llorenteho - poslal kouč Bielsa na hřiště až jako třetího střídajícího hráče. Není tajemstvím, že ti dva vykopali válečnou sekeru. A problémy v kabině  Bilbaa asi budou i hlubší, padla slova o jakési nahrávce, která unikla z kabiny apod.

To ale Spartu nemusí zajímat. Vyhrála a slaví. Oprávněně.

Plzeň držela krok poločas, pak bránila

To v Atlétiku Madrid panuje na rozdíl od Bilbaa pohoda. Ve španělské lize nemají Simeoneho svěřenci na rozdíl od Bielsových krušné starosti se sestupem, ale ty příjemné - s bojem o titul.

A kádr Atlétika je tak našlapaný, že si Simeone může dovolit posílat tu lepší jedenáctku s Falcaem či Ardou Turanem do Primera Division - a tu druhou do Evropské ligy.

S kombinovanou sestavou Atlétika dokázala Viktoria Plzeň držet v první půli krok, po změně stran už se spíš bránila.

Ale efektivně, žádné větší šance si soupeř nevypracovával. Tedy dlouho ne...

Vypadalo by to s Horváthem jinak?

Až v samotinkém závěru přišly tři hrozby - a  té třetí uhodilo. Garciův pokus Viktoria z prázdné brány dostala, pak se zaskvěl Kozáčik. Ale pár vteřin před koncem už Rodríguez gólové závaží na misku vah položil.

Diego Simeone jásal, jako by vyhrál mistrovství světa, Pavel Vrba mohl svým svěřencům jen poděkovat za zodpovědný výkon. Bez zraněného Pavla Horvátha chyběla Plzni tradiční kreativita a míče za obranu, ale je otázkou, jestli by i s Horváthem vypadal zápas nějak diametrálně jinak. Spíš ne.

Každopádně v Madridu nechali spoustu sil. V součtu s cestováním bude jejich úbytek určitě citelný, takže pro ně nedělní zápas v Příbrami dozajista nebude procházkou po růžové zahradě.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz