reklama

Straka: Co si pamatuji z finále? Že jsme si zapálili stadion

Martin Straka věří, že vysněným postupem do finále plzeňská jízda ještě nekončí. Martin Straka věří, že vysněným postupem do finále plzeňská jízda ještě nekončí. autor: Eduard Erben
ededeDvacet jedna let hokejisté Plzně čekali na to, až si zahrají finále nejvyšší soutěže.

Plzeň - Dvacet jedna let hokejisté Plzně čekali na to, až si zahrají finále nejvyšší soutěže. Ve středečním šestém zápase semifinále play off indiáni porazili na svém ledě 4:2 pražskou Slavii, stejným poměrem vyhráli celou sérii a mohli se radovat z vytouženého boje o titul.

Dosud jedinou finálovou zkušenost mají Západočeši z roku 1992, když ještě v play off nejvyšší československé soutěže nestačili na Duklu Trenčín.

Jediným pamětníkem tehdejší série je ze současného kádru indiánů jejich kapitán, čtyřicetiletý útočník Martin Straka, jenž tehdy po vydařené sezoně získal angažmá v NHL v dresu Pittsburghu Penguins.

"Spíš než na to finále si vzpomínám spíš na semifinále ve Vítkovicích, v němž jsme málem vypadli, dostali jsme u nich sedm nula. Trenčín pak byl už nad naše síly, hrál tam Pálffy, Holaň, Švehla... No, a pak si pamatuju, jak jsme si tu během finále zapálili stadion..." smál se plzeňský útočník při vzpomínce na finálovou sérii z roku 1992.

Martine, jaký moment z tehdejší sérii si nejvíce vybavujete?
Nejvíc si asi pomatuju na ten požár, nikdo jsme nevěděli, co se děje a pak jsme nestačili utíkat.

A nebojíte se, že se to bude opakovat?
No, teď už jsme to nestihli, za což jsme šťastní. Tak možná po finále.

Vypadá to, že si vytoužený postup do finále užíváte bez větší euforie...
Já se smál v šatně, to stačilo. Musím bejt taky chvilku vážný.

Při Vašem gólu do prázdné brány ale málem spadl stadion. Jak jste celou situaci viděl Vy?
Já myslel, že už tam ten puk nikdy nedovezu. Brána se mi zmenšovala, byl jsem strašně šťastný, že to tam spadlo, nastala děsná úleva. Jel jsem před zápasem na stadion a ani jsem si neuvědomil, že tady finále nebylo už jednadvacet let. Doufám, že teď to dopadne líp než tehdy.

Přitom v sezoně se vám proti Slavii nedařilo. Čím to, že jste ji tentokrát přehráli?
Vždycky jsme se dokázali vzchopit a dát gól. Celá série se lámala v pátém zápase na Slavii, kdy jsme dokázali v poslední třetině otočit výsledek a pak dát rozhodující gól v poslední minutě. A teď doma bylo klíčové, že jsme ubránili přesilovku pět na tři. To nás nakoplo a pak už jsme to ubojovali.

Cítíte, že teď se konečně zúročila Vaše snaha dostat plzeňský klub na extraligový vrchol?
Určitě. Je to pro mě velká satisfakce. Jsem tu pět let a do finále jsme se nikdy nedostali, konečně se nám to povedlo až teď. Zatím to byl opravdu asi nejlepší moment. Ale pozor. Snad ještě nekončíme. Budeme bojovat dál.

Jaký byl ten hlavní důvod, že se vám oproti minulým ročníkům konečně podařilo do finále postoupit?
Jednoznačně nasazení a bojovnost celého mužstva a chuť postoupit. Naše nasazení bylo vidět, ta chuť postoupit. K tomu individuálně skvělý výkon gólmana nebo Kovyho (Jana Kováře). Všichni nás odepisovali, ale my to nevzdali. Teď si to chvíli užijeme, už jen kvůli fanouškům, pak si odpočineme a počkáme, koho do finále dostaneme.

Dá se vůbec v tuhle chvíli zauvažovat, kterého soupeře byste si přál více?
Je mi to úplně jedno. Abych se přiznal, ty zápasy ani moc nesleduju, hokeje je dost. S chutí se podívám na fotbal a počkám si, kdo na nás vyjde. Vždyť všichni soupeři jsou těžcí. Vezměte si, jak nás trápil Litvínov. Je to jen o nás, abychom se nachystali. Moc se těšíme.

reklama