reklama

Tyčkař Kudlička už odmítá čtvrtá místa. Příští sezonu chce sbírat medaile

Jan Kudlička se svou přítelkyní Jiřinou Ptáčníkovou. Jan Kudlička se svou přítelkyní Jiřinou Ptáčníkovou. autor: Milan Kammermayer
Praha – Osmadvacetiletý skokan o tyči Jan Kudlička na sebe poprvé upozornil v roce 2007, kdy se v této disciplíně stal vicemistrem České republiky. V posledních sedmi letech stál na domácím šampionátu vždy na nejvyšším stupínku a letos k těmto úspěchům přidal i velice pěkné vysvědčení z mezinárodní scény. Na všech třech největších akcích skončil vždy do čtvrtého místa, což ho v tradiční a velice populární anketě Atlet roku zařadilo na druhou příčku, hned za vítěznou Barborou Špotákovou. V rozhovoru pro Aktuálně.cz netajil, že pro příští rok má ještě vyšší cíle.

Čím pro vás byla letošní sezona?

Obrovskou studnicí zkušeností. Ty první jsem získal hned začátkem března, v období halového mistrovství světa. Historicky nejtvrdší limit 577 centimetrů, nutný pro účast, se mi podařilo splnit v Jablonci doslova v hodině dvanácté. Do Portlandu jsem však odletěl se zraněným kotníkem. S bolavou nohou jsem se pak trápil, takže díky několika úspěšným třetím pokusům mě nakonec mohlo těšit čtvrté místo. Byl jsem rád, že jsem náročnou soutěž zvládl nejen fyzicky, ale také psychicky.

Po vytvoření nového českého rekordu 583 centimetrů jste si z mistrovství Evropy přivezl stříbrnou medaili. Takže stoprocentní spokojenost?

To říci nemohu, protože vedle určité spokojenosti mě moc mrzelo, že jsem nedosáhl na zlato. Při dobré formě jsem k němu měl velice blízko, vítězného Poláka Soberu jsem měl porazit. Laťku na 570 centimetrech jsem dvakrát jen lehce shodil, takže boj o titul jsem prohrál při stejném výkonu 560 centimetrů větším počtem oprav. Vlastními chybami jsem se připravil o ještě hodnotnější kov.

V srpnu jste na olympiádě v Riu ve velkém souboji se světovou elitou skončil čtvrtý. Jak si tohoto nepopulárního umístění ceníte?

V posledních letech se mi daří se na velké akce dobře připravit, což platí i o Riu. Cítil jsem se po všech stránkách skvěle. Výkon 575 centimetrů mě ale moc netěší, určitě jsem měl na víc. Risk na 593 centimetrech, které by mi zajistily medaili, mi však nevyšel. Je to však pro mě meta, kterou snad ještě zvládnu. Chce to však ideální podmínky, v nichž se musí sejít všechno, co pomůže dosáhnout na optimální výkon. Navzdory čtvrté příčce mě moc těší, že jsem se zúčastnil nejkvalitnější tyčkařské soutěže v historii.

Polibky Helceleta s Rosolovou i radost Špotákové. To byl Atlet roku Polibky Helceleta s Rosolovou i radost Špotákové. To byl Atlet roku Prohlédněte zde

Co ještě bylo pro vás v Riu výjimečného?

Když jsem se ráno podíval z okna a viděl hory, bylo to velice příjemné. Na olympijských hrách v Pekingu i v Londýně jsme bydleli ve městě, takže o horách jsme si mohli jen povídat. Jinak to však byla olympiáda v rámci brazilských možností. Často se mluví o nádherném Riu a úžasné Copacabaně. Já jsem se však při hrůzném dopravním kolapsu skoro nikam nepodíval. Stát někde tři hodiny v zácpě a dostat se na pláž, kde mě s nemalou pravděpodobností někdo okrade, se mi nechtělo. Z Ria jsem toho tedy moc neviděl, ale jel jsem tam reprezentovat Českou republiku, a ne jako turista.

Kterého letošního výsledku si nejvíc ceníte?

Stříbrná medaile z mistrovství Evropy je sice cenná, ale větší hodnotu má pro mě – už ze zmíněných důvodů – čtvrtá příčka na olympiádě. Navíc všechny výšky jsem tam skočil na první pokus, což byl základ vydařeného vystoupení. Všechno šlo hladce až do 585 centimetrů. Proto do příští sezony jdu se vztyčenou hlavou a věřím, že bude lepší než na letošní.

Jaký jste měl program po návratu z Brazílie?

Špotáková trumfla Fibingerovou. Poosmé vyhrála anketu Atlet roku Špotáková trumfla Fibingerovou. Poosmé vyhrála anketu Atlet roku Čtěte zde

Bohužel, na dovolenou někam k moři jsme se s přítelkyní Jiřinkou Ptáčníkovou nedostali. Měli jsme spoustu různých povinností, takže nás jen potěšil třídenní výlet do Českého Krumlova.

Kdy jste začal s přípravou na novou sezonu a jakou má náplň?

Už mám za sebou měsíční soustředění v Tatrách a koncem listopadu se vydám na tři týdny na španělský ostrov Lanzarote. Po novém roce se už chci zúčastnit několika mítinků a začátkem března mě čeká halové mistrovství Evropy v Bělehradě.

Skok o tyči má být jedinou soutěží bez obvyklé kvalifikace...

Ano, všichni skokani vstoupí rovnou do finále. Je to dáno zřejmě tím, že limit pro účast je ještě o centimetr vyšší než na mistrovství světa, tedy 578 centimetrů. Zkušenější tyčkaři si tento nový systém pochvalují, zatímco pro mladé atlety bude splnění tohoto limitu hodně obtížné. Já jsem si cestu do Bělehradu otevřel už v létě vytvořením nového českého rekordu. Pro potvrzení účasti mi stačí skočit 560 centimetrů, což se mi snad podaří. (úsměv)

Máte už v hlavě cestu, po které se vydáte po návratu z Bělehradu?

To bude 6. března a hned další den pojedeme s Jiřinkou konečně na dovolenou, aspoň na týden někam za sněhem. A 17. března odlétám na tři týdny do Jihoafrické republiky a brzy nato na měsíc na Kanárské ostrovy. Pak už budou následovat různé mítinky a v červenci pak vrcholná akce roku mistrovství světa v Londýně. Snad mi zdraví vydrží a nebudou ani jiné komplikace.

A s jakými výsledky byste byl spokojený?

Letošní dvě čtvrtá místa mně bohatě stačila, teď už myslím na pozici do třetího místa. Platí to jak na halové mistrovství Evropy, tak i na světový šampionát. Mimochodem, Bělehrad by pro mě měl být jakousi generálkou před tyčkařskou bitvou v Londýně.

reklama