Glosář - Ve finále ligy přímý souboj o titul. Pamatujete? Takhle spolu loni hrály Liberec a Plzeň.
V neděli se tyhle dva týmy potkaly znovu, tentokrát v kole číslo 29 - a zase se po posledním hvizdu mohla předávat mistrovská trofej.
Jak už víme, v obou těchto zápasech uspěl Liberec, ale zatímco loni si šel po remíze 0:0 pro zlaté medaile, tentokrát výhrou 2:1 překazil Plzeňákům jejich mistrovskou radost. A Spartu udržel v naději.
A teď si představte, že za týden v sobotu porazí Sparta Duklu 1:0 a v Hradci se Plzeňáci budou na konci dívat na skóre 2:2.
Věřte, nevěřte, pak by oba rivalské týmy měly v tabulce 63 bodů a totožné skóre 53:23. A protože se v sezoně navzájem porazily vždy 1:0 ve prospěch domácího, muselo by mezi nimi rozhodnout nejzazší kritérium.
"Je tam taky možnost losu, pro případ, že by se nenašel termín. Ale pro boj o titul by se asi našel," usmívá se Ivo Lubas, soutěžní ředitel ligy. "Já si tedy myslím, že k dodatkovému utkání nedojde a o titulu se rozhodne ve 30. kole. Ale je pravda, že to určitě není nemožné."
Liberec jarním velmistrem
Každopádně by to byl trhák. Play off se tu nikomu zodpovědnému zavést nechce, ale všemu navzdory by o titulu teoreticky vzato mohl hned po roce znovu rozhodovat přímý souboj. Pokud by ho pískal zahraniční rozhodčí, byla by tu navíc i jistá naděje, že by odpískal rovinu.
Ne jako třeba na podzim v Plzni, kde sudí Matějek odpískanou penaltou po pádu simulanta Limberského a naopak penaltou neodpískanou po jasném stažení Krejčího zahájil největší vnitro-politicko-fotbalovou krizi od horníkovské aféry. Známe ji jako aféru Křetínského tašky.
Ano, kdyby ve fotbale neplatí, ale kdyby ten podzimní zápas v Plzni skončil nikoli výhrou domácích 1:0, ale dejme tomu remízou, měla by dnes Sparta v tabulce o bod víc než Viktoria.
Jenže realita je taková, že má pořád o dva body méně. A to může být ještě ráda, že se po Slavii našel vbrzku další kat plzeňských ambicí.
Kdyby se u nás, stejně jako třeba v Argentině, vyhlašoval mistr každého půl roku, tím jarním by byl Liberec. Za 13 kol v tomto kalendářním roce nasbíral už 34 bodů (!), Sparta 29, Plzeň 28. Jenže liga je dlouhodobá soutěž. A po podzimu Sparta na Viktorii tři bodíky ztrácela. A rozklížený Liberec na podzim nastřádal takovou ztrátu, že na obhajobu titulu dávno zapomněl.
Kaťuše jak na Hané. Teď ale bez bodu
Nedáš-dostaneš. Kdo nedá gól, nevyhrává, kdo ho dostane, prohraje. Nikdy neměň vítěznou sestavu. Můj dům, můj hrad... To jsou takové staleté fotbalové průpovídky. Působí možná jako banality, ale jsou pravdivé. A je tu ještě jedna, která říká, že nejtěžší kroky jsou ty poslední.
Což si teď Viktoria Plzeň "vyžírá" na maximum. Vyprodaný stadion natěšený na korunovaci - a nic!
Šílená chyba Čišovského ve středu pole, brejk Rabušice - a už se slavná Viktoria veze. I díky tomu, že první půli nechala z větší části Slovanu.
Stejně jako v Olomouci přišlo po pauze ostřelování soupeřovy šestnáctky jak kaťušemi. Žádná kolmá superkombinace, tolik oceňovaná u největších plzeňských triumfů na domácí i evropské scéně. Místo toho brutální tlak nastřelovaných míčů.
Ke smůle Viktorie se z toho urodil jediný gól - přitom liberecký gólman Kovář místy vůbec nevěděl, jak balonu v cestě do sítě zabránil, častokrát mu vyskakoval z rukavic jak horká brambora. Jeho spoluhráči byli zatažení tak, že staženější už být nemohli. Ale Plzeň z toho jen vyrovnala.
A nedokázala pak zápas dohrát ani do plichty.
"Jen" si ztížili úlohu, ale...
Kdyby se věci měly tak, že už by měl Horváth v danou chvíli tak tak nakročeno na tribunu pro pohár - a Huškův gól ho strhnul zpátky, dovedu si živě představit, že by se z toho viktoriáni zhroutili a byli "schopni" v Hradci vyhořet. Jenže Hušek jim nesebral mistrovské vítězství, ale remízu.
Čili jim gólem nezrušil korunovaci, ale "jenom" jim ztížil úkol pro další mač. Místo toho, aby jim v Hradci stačil bod, musí tam hrát na vítězství. Jen to jim dává jistotu vítězství v lize.
Do jaké míry to nakonec Hušek Plzeňákům ztížil, to uvidíme za týden.
Sparta sice po porážce v Brně dostala mediální "super-céres", ale ji jisté, že ani Viktoria v posledních týdnech zdaleka není v optimálním rozpoložení.
Proti Liberci ji aktivní napadání výtečného soupeře nutilo k množství chyb, ztrácela míče, hlavně v první půli. Při zdravotním výpadku Bakoše se projevilo, že Tecl se prostě po příchodu z Jihlavy ani zdaleka nerozjel tak, jak si to všichni představovali.
Z toho plyne, že i odpověď na otázku, zda za týden budou moci hrát Bakoš, případně Procházka, který v neděli odstoupil, může hrát v partii o mistra ligy opravdu velkou roli.
Ano, Hradec už sestoupil, na jaře doma v lize ani jednou nevyhrál. Ale třeba podzim uzavíral pohárovou výhrou nad Plzní (!) v poměru 2:1.
Nikde není psáno, že to nemůže zopakovat, hraje pravda jen o čest a slávu, zatímco soupeř o všechno, ale to se může obrátit i proti němu. Navíc pohled do výsledkových listin ukazuje, že když Viktoria ztrácí, tak zhusta s "trpaslíky"...
Viktorii může korunovat i Dukla
Na druhou stranu nikde není psáno, že Sparta na Letné porazí Duklu, což je zase základní předpoklad jejího případného úspěchu. Jakýkoli bodík uhraný Duklou totiž korunuje Viktorii.
Kalkulování s motivací soupeřů navíc na jaře moc nevychází. Slavia i Liberec hrály v Plzni jako o život, i když červenobílým nešlo z hlediska tabulky vůbec o nic - a Liberec měl v boji o 3. místo před Olomoucí tak jasný náskok, že už se taky nemusel přetrhnout. A vidíte - on se div nepřetrhnul. A to je dobře, když uvěříme, že to bylo z ryze sportovních důvodů, čemuž v tomto případě dokonce i opravdu věřím.
Tak proč by se nemohl za týden přetrhnout Hradec? Anebo naopak Dukla?
Abychom probrali všechny varianty, je tu také možnost, že Plzeň v posledním kole získá bod a Sparta tři. Pak by záleželo na tom, o kolik gólů by Duklu porazila. Být to o dva či více, triumfovala by v lize Sparta. Měla by lepší rozdíl skóre než Plzeň.
Ale co když vyhraje jen o gól? Pak tohle kritérium nerozhodne a budeme se muset podívat na vyšší počet nastřílených gólů. Plzeňské skóre dnes? 51:21. Sparťanské 52:23. A jak už jsme si v úvodu nastínili, může nastat i absolutní plichta, která by přivolala dodatkový zápas. Kdy by se hrál? Nenapadá mě lepší termín než týden po zápas s Itálií, potažmo volební valné hromadě...
Bez Jarošíka to hned šlo líp...
Ale od teorií zpět do reality. Sparťanská výhra 3:0 v Teplicích vypadá dominantně, ale docela by mě zajímalo, co by se na hřišti dělo, kdyby za stavu 0:0 buď Litsingi trefil místo tyče síť, nebo kdyby vzápětí Vůch jasnou dorážku neumístil někam do vesmíru.
"Na rozdíl od Brna jsme šanci soupeře přežili a pak už zápas zvládli," konstatoval, tentokrát poměrně trefně, kapitán Sparty Marek Matějovský. V Brně si sparťani nechali zápas úplně utéct, teď jim pomohla nebesa - a za stavu 0:0 se jim pak hrálo, kombinovalo a střílelo úplně jinak, než když v Brně o tři góly prohrávali a po Lafatově vyloučení byli na odpis.
Už jsme si řekli, že kdyby ve fotbale neplatí, ale jistě nejednoho sparťana napadlo, že kdyby uzdavený Polom hrál místo nebožáka Jarošíka už v Brně, mohli si třeba dneska na Letné také výskat víc...
Asi nemá smysl rozebírat dnes do detailu další jednotlivé zápasy, ve kterých nakonec vlastně už tak o moc nešlo. Hlavně proto, že se Hradečtí po záchranářském stéblu v Edenu ani nenatáhli, nechali se úplně přejet červenobílou smrští - a hráči Baníku či Teplic si díky tomu mohli bez většího nedělního přičinění zapsat do deníčku "Záchrana: Splněno!"
Čonka jako Ronaldo, Rogoz jako medvěd
Když jsem viděl, jak slávista Čonka po vzoru Cristiana Ronalda elegantně proplul u lajny mezi spoluhráči a naservíroval Kiselovi míč ke střele, za jakou by se nemusel stydět třeba Robin Van Persie, napadlo mě, jestli má Petr Rada vůbec sílu se na tohle dívat.... Je neuvěřitelné, jak odstranění psychického bloku, který vytváří jediný člověk, promění prakticky přes noc tým, co předtím vypadal jako stádo nekopů, v dechberoucí fotbalový balet.
Díky pádu Hradce pak už skoro všem ohroženým dříve uhrané bodíky stačily, všem vyjma Příbrami. Ta ještě nad Brnem vyhrát potřebovala - a vyhrála.
Televizní technika nám umožnila nahlédnout do víru oslav v příbramské kabině, díky tomu jsme měli možnost spatřit Romana Rogoze, svlečeného do půl těla, křepčícího v kabině v krokových variacích jakéhosi medvědího tance.
Ano, trenér Straka zdvihnul fotbalovou sílu Příbrami a hlavně její morálku o sto procent. Ale nevím, jestli by bez Rogoze vyhrál v Budějovicích, z penalty po zákroku, který kromě sudího Drábka, vyškrtnutého za to z listiny, nikdo neviděl, nebo zda by sudí uznali gól proti Jablonci, kdy byl asistent sudího také jedinou osobou na planetě, která míč viděla celým objemem za brankovou čarou. To jen tak namátkou...
Ale třeba sestupujících Budějovic mi v tomto ohledu líto není. Pět let předtím působil Roman Rogoz u nich. Takže si nemají na co stěžovat.
Zato by si asi tenhle klub, který v průběhu sezony postupně vyházel trenéra Cipra, hráče Řepku, bafíka Rogoze, trenéra Soukupa, hráče Černého či Řezníčka a nakonec manažera Kotrbu, udělat za svým zápražím velký, ale opravdu velký úklid. Ve II. lize, pardon, ve FNL, na to bude mít Karel Poborský, nebo kdo to tam vlastně řídí, času dost.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
